Byl jsem pokárán, a díky za to, že občas používám „absolutní pravdy“, čili tvrzení, které odmítají odpor. Je-li tomu tak, kaju se. Absolutní pravda je neměnná a obyčejně mívá i nějakého toho majitele, takže on ji má a jiní ne. Je to osvědčený způsob jak mocensky ovládat společnost, případně jí pomáhat k nápravě inkvizicí, cenzurou a podobnými laskavostmi. (ZDE)

Výtka se objevila v zajímavém příspěvku pana Luise, jak se u nás anonymně podpisuje. Anonymita internetu má zvláštní hodnotu pro část uživatelů internetu. Chápou ji jako vymoženost, otevírá prostor svobodné diskusi, už tím, že se vyhýbá nátlaku autority titulů před a za jménem. Tam kde je tato debata slušná, jako u nás, u Vlka a na řadě dalších webů, je to přínosem. Ale mrzí mne, že nemohu „příspěvky Luis“ přímo oslovit, a tak to nahradím panem Ludvíkem.

V zásadě jde o reakci na moji reakci na energetického (a bankovního, finančního, ekonomického, kybernetického) odborníka Lubomíra Lízala, který doporučuje posílení jádra v české energetice jako pojistky bezpečnosti a stability energetické soustavy. Docenta Lízala (ČVUT) si nesmírně vážím hlavně pro podíl na rozvoji CERGE-EI, tedy společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, na kterém vyrůstali společensky orientovaní (tedy nejen finančně) ekonomové. Zajímají ho systémová řešení, což je blízké našemu panu Ludvíkovi.

Vidím věci jinak, ale nejsem odborník, jsem jen novinář, i když mě kolega Pavel Bezouška, se kterým jsem spolupracoval na osvětových televizních pořadech pro mládež, rád ironicky prezentoval „jako odborníka na všechno“. Jádro jistě soustavu stabilizuje, běží furt, ale to platí jen když funguje. Mohou se objevit poruchy, nemluvě o haváriích, ale mohou se zhoršit podmínky provozu, vliv má klima i stárnutí zařízení. Nemluvě o tom, že to je obrovsky nákladné, dokonce nevíme jak moc, protože všechny dopředu stanovené ceny lhůty výstavby byly překročeny.