Zbyněk Fiala: Občané vědí, kterou vládu nechtějí

Občané vědí, kterou vládu nechtějí. V internetových diskusích nebo v řádcích čtenářských dopisů, které některé deníky ještě sporadicky tisknou, si všímají rozkradené republiky a totální devastace státu. Souhlasí s vymetením parazitů z ministerstev a dozorčích rad. Nechtějí zastavit vyšetřování korupčních kauz. Nelitují trafikantské demokracie, kdy se jménem lidu hlasuje o výhodách pro hrstku vyvolených. Až se občané po prázdninách sejdou na náměstích, kam je znovu pozvou odbory, budou chtít nové volby.

Není to bůhvíjaké čtení, ale splňuje zadání, Rusnokova vláda připravila vládní prohlášení krizového manažmentu. Připomíná, že vznikla jako reakce na demisi kabinetu Petra Nečase „po skandálu, který nemá v dějinách naší země obdoby“. Zneužití Vojenského zpravodajství poškodilo republiku u spojenců, ale zejména zásadně oslabilo důvěru občanů v náš stát a jeho instituce.

Vláda tak začíná zdůvodněním, proč nápravu nelze svěřit těm, kdo škodu spáchali. Z textu zároveň vyčteme, že je připravena na situaci vleklého sněmovního obléhání a hodlá se přitom opírat o exekutivní pravomoci. Když mluví o důvěře, klade do popředí obnovu důvěry ve státní instituce a důvěru občanů. Více než na parlament spoléhá na tripartitu, kde se chce opřít o zaměstnavatele, kteří volají pro rychlých prorůstových opatřeních, i o sílu odborů. Odbory trvají na předčasných volbách, takže budou mít podporu občanských iniciativ. Parlamentu zřejmě zbyde jediný úkol, najít dost odvahy k rozpuštění, pokud nechce lidi v ulicích.

V prohlášení, nad kterým teď vznikne ve sněmovně strkanice, většinou není nic jiného, než o čem jsme na stránkách tohoto serveru systematicky psali. I ta prorůstová opatření jsou takříkajíc vykradena z levicových programů, pravda, ne vždy z toho nejlepšího. Bizarní je projekt přenesení Labe přes hory k Moravě, něco na způsob obrácení sibiřských řek, vodní hladové zdi, která je zajímavá jen jako stavba, mzdy a tržby, bez ohledu na smysl, důsledky a vynaložené náklady. Podobně „splavnění Labe“, ve kterém němečtí partneři níže po vodě nehodlají pokračovat. Ale to je zřejmě úlitba stařičkému Františkovi Čubovi a jeho družině Moravanů. Čubovy ostatní podnikatelské nápady - v roli Zemanova poradce – jsou natolik kvalitní, že lze nějakou tu libůstku (slovně) tolerovat.

Znovu a znovu narážíme ve vládním prohlášení na věci, po kterých opozice vytrvale volala, ale nebyla je schopna prosadit. Například využití poslední příležitosti, jak vyčerpat stávající příděl z evropských fondů, přesunem peněz tam, kde to funguje. Předešlé vládě šlo hlavně o to, aby peníze nedostaly kraje (jsou pod vládou opozice a musí se naopak vyhladovět). Manažerský – nikoliv „politický“ – přístup Rusnokova kabinetu při práci s operačními programy také naznačuje suchá zmínka, že „v prvé řadě bude vyžadovat jednoznačnou odpovědnost za finanční řízení a důsledný audit“. Jednoznačná znamená jmenovitá, aby bylo co kontrolovat. V tom nemůže sněmovna ani pomoci, ani překážet. Předtím nekázala ministru financí zabránit, aby provozoval nejhorší audit evropských fondů z celé EU.

V exekutivní pravomoci vlády je také vymetení trafikantů zastupujících majetkové účasti státu v podnicích a jejich náhrada odborníky. Bude jistě dost těch, komu se to nebude líbit, a mohou to kritizovat. To by mohlo zvednout náklady upadajícího českého tisku.

Většinou Rusnokova vláda slibuje využít („s korekcemi“) to, co už je připraveno nebo hotovo. Nová zelená úsporám je program, který už existuje, ale s nedostatečným rozpočtem. Pokud bude posílen nevyužitými fondy z Českých lesů, z rozhodnutí ministra, stane se to, co by udělala kterákoliv levicová strana, kdyby se dostala k moci.

Také boj proti daňovým únikům nepotřebuje nové zákony, ale odhodlání hájit zájmy státu místo ustupování spřízněným zájmovým skupinám. Zato s registračními pokladnami je to jinak, ty zákon potřebují. Už ho jednou měly, ale nevstoupil v platnost, podobně jako zákon o státní službě. Obě témata mohou ve sněmovně z vládního podnětu zaznít, byť bez okamžitého efektu. Znovu, jedná se o programové záměry opozice, která je zatím nedokázala realizovat. Těžko si však představit, že teď by proti nim začala aktivně vystupovat. Určitě to budou silná volební témata.

Drsně zní záměr: „Přistoupíme ke komplexní regulaci provozování sázkových her, která bude odpovídat principům vnitřního trhu EU.“ ČR už byla daleko za hranicí tolerovatelného. Kdo z toho těžil? V každém případě víme, kdo to hájil… Populární může být také slibovaný zásah proti „šmejdům“, do kterého se zatím nikdo moc neměl.

Otazníky visí nad tím, co se ocitne v aktualizované Státní energetické koncepci, podobně i Státní surovinové politice. Dostavba Temelína? Premiér Rusnok zatím sdělil pouze to, že rozhodně neschválí prolomení uhelných limitů. Popravdě řečeno, v této věci je z hlediska krátkého období, které má vláda k dispozici, důležitější to, co neudělá.

Na řadě míst najdeme záměr podporovat aplikovaný a cílený výzkum, což může znamenat i to, že státní výzkumná politika bude nahrazovat chybějící úsilí podniků. Vypadá to jako prorůstové opatření, ale opět – jen z krátkodobého hlediska, jen jako okamžitý impulz. Problém je v tom, že montovny zahraničních vlastníků žádný český výzkum nepotřebují. Pokud chceme zvýšit technologickou úroveň podniků, musíme začít doma, zakládáním firem nad originálními výsledky základního výzkumu („spin-off“). Vzorem jsou Wichterleho gelové čočky nebo Holého farmaceutika proti virům. Napřed vlastní výsledky, potom aplikace, to nelze okecat nebo obejít.

„V souladu s reformovanou Společnou zemědělskou politikou bude vláda usilovat o zavedení opatření podporujících zemědělsko-potravinářský komplex zaměřený rovněž na tradiční zemědělskou a potravinářskou produkci,“ píše se v pasáži o zemědělské politice. Nečasova vláda přistupovala k evropské zemědělské politice dost nepřátelsky, protože EU vyžadovala vysoký podíl ekologických opatření a zapojení rozvoje venkova. Opačný přístup české vlády byl patrný i ze snahy prosadit nesmyslný podíl dotovaných bioplynek do energetické koncepce, aby se vyšlo vstříc zemědělským pseudopodnikatelům, kteří mydlí rok co rok na tom samém poli jen kukuřici a obilí pro energetické potřeby. Nebo dvakrát ročně posečou dotovanou louku.

Chválím Tomanův nápad s „životopisem“ potravin. Českému venkovu by mohl pomoci záměr podpořit „zvýšení zastoupení regionálních potravin na trhu, včetně čerstvých potravin s prokazatelným původem.“ To se dá nejsnadněji přiblížit intenzívnější hygienickou kontrolou a větším nasazením obchodní inspekce, i podle stávajících norem. Druhou složkou tohoto obratu je zakomponování nových národních priorit do vyjednávání o příštích evropských fondech. Věc úředníků.

Pravdu mají kritici, že jde o převrat. Je to však reakce na předchozí převrat, zahájený vládou, která vládla bez důvěry po celý zbytek roku po volbách 2006, převrat, který nás odvedl od Evropské unie, přinesl zadlužování, rozvrátil všechno, co v zemi fungovalo, a obrátil vývoj životní úrovně v neprospěch dolních deseti milionů.

V prohlášení Rusnokovy vlády nyní čteme, že „podpoří kroky k hlubší integraci“ EU (přestaneme být evropskými šašky), stejně tak „kroky směřující k hlubší koordinaci hospodářské a fiskální politiky“ (obrat od závodů ke dnu, které znamenaly žádné daně, žádné služby, minimální mzdy). Chce co nejširší spolupráci v globálních otázkách - a jmenovitě zmiňuje i „boj proti klimatickým změnám“ (přestane trvat na zaostalosti a odmítat průmyslovou revoluci, která provází nástup nových technologií a společenských řešení). To jsou věci, které jsou v rukou premiéra na vrcholných schůzkách. Je českou parlamentní zvyklostí posledních let, že premiér před takovými jednáními na sněmovnu kašle a neprojednává národní linii (Nečas se pak jednou v Bruselu vymlouval, že linii ani nemá, a proto nemůže hlasovat).

Zahraniční politika musí daleko aktivněji podporovat ekonomiku, zejména „české podniky v zahraničí“, píše se dále v prohlášení. Z toho lze vyčíst i charakter očekávatelných změn v diplomatickém sboru - diplomaty musí být lidé, kteří jsou schopni něco takového alespoň vnímat.

Nejvtipnějším kouskem odstupující Nečasovy vlády byla statistika, podle které je u nás jedna z nejnižších úrovní chudoby v EU. Chudoba se totiž měří odstupem od mediánového (středního) reálného příjmu ve společnosti. A není to tak, že by těch chudých u nás ubývalo. To pouze jejich odstup od mediánu se zmenšuje, protože medián jim jde naproti, míří dolů.

Těžko odhadnout, co se ve středu odehraje ve sněmovně, zvlášť když to bude přibarvovat zahájení procesu s Davidem Rathem (musel se kvůli uspíšení sněmovních jednání z 8. na 7. srpna také o den posunout, aby byl dostatečně nepolitický). Ve sněmovně může být hádanice o to, kterou vládu nechtějí, ale v tomhle má veřejnost jasno. Opravdu by neměly být názory občanům tím posledním, co je třeba brát do úvahy.