Když se tak člověk podívá, jak pěkně funguje Opencard, IZIP, registr vozidel, jednotná sociální evidence a sociální karta, tuší, jak dopadne jednotné inkasní místo pro společný výběr daní a pojistného nebo opt-out penzijního systému. Má to vždycky stejné slabiny, služba veřejnosti se ztratí mezi dráty, ale peníze těch, kdo na tom měli vydělat, jdou najisto. Skuteční paraziti nežebrají o potravinové poukázky, ale o největší příděly z veřejných peněz. Hlad roste, nuly na konci přibývají. Průměrné reálné příjmy českých domácností klesají, ale nikoliv v Českém Toskánsku. Kdysi nás oddělovala od vyspělého světa železná opona, dnes to dělá opona blbosti. Plandá po stejné linii a vládne za ní klesající rozpočet školství, násobně rostoucí výdaje na církev a propagandu a rovná sazba daně z příjmů.

Co je rovná daň z příjmů? Je to spravedlivé uspořádání, kdy bohatí i chudí platí stejné procento a liší se jen příležitostí, jak si to nějakým obřím tunelem násobně nahrnout zpátky. Míru naší blbosti pak poměřujme faktem, na který upozorňuje sedmiprocentní „solidární daň“ připravovaná od příštího roku. Jak přiznal i sám ministr financí Miroslav Kalousek, teprve po zavedení této „solidarity“ bude z daně příjmů odstraněna faktická degrese. Fakticky to znamená, že lidé s nižšími příjmy jsou zatím fakticky solidární v rozsahu sedmi procentních bodů s lidmi s nejvyššími příjmy.

Jásavou budoucnost v podobě „solidární daně“ si tedy budeme moci od příštího roku každé ráno vylepit na šaškovskou čepičku. Připomene nám, jak vysokou daň z blbosti jsme platili a jací jsme to idioti, když nám to nestačilo. Daň z blbosti? Jedna z mnoha.

Tím skutečně největším nesmyslem je zprůmyslnění katolické církve, její přeměna v komerční subjekty za peníze dětí a vnuků těch, kdo údajně někoho okradli, neboť přihlíželi, jak byl odebrán majetek, který byl zabaven už před několika staletími, dokonce i před Josefem II.