Vláda sice odmítla návrh zákona, který vznikal v Západočeském a Jihočeském kraji, ale jen proto, že to byl návrh opozice. Nyní se v tichosti připravuje vládní návrh, jehož smyslem bude faktická privatizace lesů a dalších ploch národního parku. Postará se o to další rozvolnění pravidel ochrany přírody. Ministerstvu životního prostředí přitom nevadí, že správa národního parku kašle i na pravidla současná. Na jaře tam bez povolení používali chemické přípravky, které více než kůrovce ohrozily všechno živé v okolí. Nic se neděje, že byl porušen zákon, soudí ministerstvo. Byl porušen „jen z procesních, nikoliv věcných důvodů". Jinými slovy, pokud má správa národního parku za to, že nejlepší ochranou je likvidace, je souhlas nadřízeného orgánu zbytečný. A ministr? Ten je tam k čemu??
Ministr se nebaví a poskytuje tak životnímu prostředí stejné služby jako strom uprostřed národního parku, který pod jeho nevšímavým zrakem padl a proměnil se v pařez. Ministr nechce reagovat na porušování zákonů, protože jsou špatné, ale nechce komentovat ani tvorbu nového, protože by jej mohl - jak každý chápe - ovlivnit. Nebude zasahovat do práce ředitele národního parku, který za sebou nechává les pařezů, protože „lidé chtějí Šumavu zelenou". Dříve však zelenají lidé, až na ně dolehne dopad mizející přírody a budou si moci propláchnout plíce jen z kyslíkové bomby.
Roste koncentrace průmyslových exhalací, protože vládě je to celkem jedno, roste hustota dopravy a stále agresívnější mrak jemných částic sazí, které vylétají z dieselových motorů, roste oblak prachu půdních částic, odnášených větrem z polí bičovaných jen řepkou a kukuřicí, mizí zeleň, nahrazená placatými budovami skladišť a pařezy v údolí i na hřebenech hor. To je popis naší řízené sebevraždy. Ministr ji nechce ovlivňovat. Ujal se role pařezu a počká si na výsledek. Nechce situaci ovlivňovat, dokud nebude úspěšně vyřešena. Počká si na konec, na konečné řešení.
Ale dokonce i pařez je metafora, která nesedí. Pařez na správném místě ve zdravém lese, pařez s dostatečným osluněním, ale stále uprostřed vegetace, která udržuje vhodné teplotní a vláhové poměry, pařez, který není přehřátý suchar, ale vlídný hostitel svých nástupců, pařez, jehož tlení není bezmocným rozkladem do nicoty, ale uvolňováním živin pro sukcesi semenáčků, to je vizitka dobrého hospodáře. Je to pařez v lese, který se obnovuje, aby sloužil dalším generacím.
Něco jiného je pařez, který je bezcenným pahýlem poté, co se sklidilo a vyvezlo dřevo. To je pařez, který se neohlíží. Když se sklidilo tady, jede se sklízet jinam. Dřevo, jak známo, poskytuje každý větší strom. Dokud je však strom jen stromem, lze jej leda planě očumovat. Teprve změnou ve dřevo dostane cenu, dá se prodat. A znalci vědí, že strom se dá změnit na dřevo bez ohledu na to, kde překáží, jestli na předměstí, na ploše nakreslené pro golfové hřiště. I na hřebenech hor, kde je zdánlivě znehodnocuje dojem, že patří všem.
Pařez je život po životě. Proto má pochopitelně i své nepřátele, i když nic nedělá, nezasahuje. I když vyčkává, jak to dopadne. Jestli zdroj potíží vyschne, nebo vyhnije. Ostatně, kdo ví, zda vnímá. Může mu být jedno, že liják, který kdysi přinášel vláhu, dnes proteče mezi pařezy a snáší příval bahna do vesnice v údolí. Že krajina, kdysi zdobená beránky na obloze, ztratila svoji klimatizaci. Není mu divné, že čtvrt roku nepršelo. Nevadí mu, že vítr zmizel a města se dusí ve vlastním smradu. V létě slunce pálí z plechové oblohy jak rozžhavená kamna a v zimě je vystřídají holomrazy. Služby, které životnímu prostředí poskytuje vegetace, pochopitelně mizí s vegetací také. Ale my to chvíli vydržíme i bez nich.
Podle některých zdrojů však není tak zle. Dokonce i suchý pařez může poskytovat služby svému prostředí, jen se neptejte jakému. Michálek se ptal, a má dodnes oplétačky.
Pařezy celého lesa, spojte se! Jednolitá plocha pařezů po holoseči, po cílené pařezizaci, odstraní les, a s ním i problém. Národní park je připraven na sukcesi parkovišť a stavenišť.
Publikováno se svolením vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
