Ratifikace Pařížské dohody o klimatických změnách zamířila v úterý znovu do sněmovny. Už popáté, jestli dobře počítám. Dosavadní jednání byla vždy přerušena. Obvykle se přitom vytvoří dva tábory. Jeden prosazuje omezování skleníkových plynů a druhý mlácení prázdné slámy.
Jádrem Pařížské dohody z roku 2015 je snaha – zatím jen platonická - udržet nárůst globální teploty pod 2 stupni Celsia, nebo raději jen 1,5 stupně C nad úrovní před průmyslovou érou. Účastníci dohody se zavazují, že zpracují domácí plány, jak k tomu přispět podle svých možností. Nejsou tu tedy oficiální individuální závazky, o kolik se mají emise snižovat. V Evropské unii byl dohodnut postup už v říjnu 2014 v rámci společného klimaticko-energetického balíčku.
Místo závazných čísel je zmíněnou dohodou zavedena metoda pravidelných hodnocení vždy po pěti letech, ze kterých bude zřejmé, zda je limit globálního oteplování dosažitelný a jak je třeba přizpůsobit další postup. A taky, kdo v tomto směru napnul síly a kdo zalehl na matraci. Toto hodnocení bude mít na starosti výbor pro kontrolu plnění závazku Pařížské konference. To je novinka stejně jako vznik fondu, do kterého budou přispívat rozvinuté země, aby to usnadnily těm rozvojovým. Také tady ČR přispívá prostřednictvím EU v rámci dohodnutého společného cíle. Popravdě řečeno, nic se po nás nechce, stejně by se ničeho nedočkali. Největší snížení emisí u nás obstaral krach těžkého průmyslu po divoké privatizaci.
Chtělo by se říci, že když už se ČR k plnění svého klimatického závazku přihlásila v rámci balíčku EU, ratifikace Pařížřské dohody představuje pouhé marketingové přizdobení toho, co stejně budeme dělat. Ale na to poslanci opozičních stran nehodlali přistoupit. Proč, to ví bůh. Při důležitějších jednáních o Státním závěrečném účtu, kde se hodnotí využití peněz, o které se poslanci porvali při vyjednávání státního rozpočtu, nikdo ani nepípne.
A tak se uvedená ratifikace změnila v rozvleklý a kostrbatý příběh. I pouhý start byl dvakrát odložen. Sněmovna nejprve požadovala přítomnost ministra průmyslu, a pak do toho vlezl čas oběda s navazujícími interpelacemi, takže se na klima opět nedostalo. Odpovídá to vizitce ČR jako předního klimatického škůdce, s řadou politiků, kteří jsou na to dokonce hrdi. Václav Klaus kdysi dostal ropáka za tvrzení, že ekologie není věda (ale to mohlo být pouhé přeřeknutí, měl na mysli ekonomii).
Závažnější je, že český prezident fungoval jako apoštol popírání klimatických změn a jezdil to vykládat do USA, jak zaznamenala Naomi Kleinová v příspěvku pro americký týdeník Nation. Tam poprvé nabídla tezi, že popírači klimatických změn ve skutečnosti odrážejí jiné a jim bližší riziko, protože boj proti klimatickým změnám míří na hodnoty, na kterých je postavená nadvláda globálních korporací. Byla přesvědčena, že odpůrci klimatických změn vidí správně v ekologických hnutích levicové nebezpečí:
„Klimatické změny neznamenají konec obchodu. Znamenají však konec bezohledné formy „volného obchodu“, která ovládá všechny mezistátní obchodní dohody a Světovou obchodní organizaci. To bude dobrá zpráva pro nezaměstnané, pro rolníky, kteří nemohou konkurovat levným dovozům, pro obce, kterým utekly výrobní kapacity do zahraničí a místo lokálních podniků mají jen krabice z dovozu. To je zásadní výzva kapitalistickému projektu, protože přináší zvrat do trendu posledních třiceti let, který spočíval v neomezeném posilování korporátní moci.“
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/zbynek-fiala-rozhorceni-iv
Věcnější bývají v Česku jednání o náhradách škody za povodně a sucha, která se v poslední době bůhvíproč opakují, přestože jsou rozsahem řazena do kategorie „tisíciletá“. Nahlédnutí do statistik hydrometeorologického ústavu vám ukáže, že celkové souhrny srážek se až tak moc nemění, ale častěji se stává, že spadne všechno najednou, a pak dlouho nic. Stejně tak teplejší předjaří (to je ta příjmená část globálního oteplování u nás) poblázní přírodu, která rozkvete, aby o pár týdnu poději (jsme přecejen na severu, na úrovni Kanady) všechno zmrzlo.
Vzhledem k tomu, že stejně citlivě jako ke klimatu se chováme i k půdě, kde dostanou dotaci i největší zemědělští škůdci („dotace na vraždu“), existují rozsáhlé regiony zejména na jižní Moravě, kde mizí jak voda, tak ornice. Snad jim tam pomůžou velbloudi.
Pokusy pohřbít dohodu obvykle staví na argumentaci svobody (nejspíš svoboda sebevraždy) kombinované s popíráním vlivu člověka na klima. Z druhé strany se k nim přiřazují bojovníci za pracovní místa. Debata s těmi prvními je zábavnější, ale smysl má jen s těmi druhými. Mimochodem, stejná debata o pracovních místech se nyní odehrává v USA a stojí za rozhodnutím prezidenta Donalda Trumpa Pařížskou dohodu opustit.
Jenže uhlí, za které Trump bojuje, nabízí ve Spojených státech podle týdeníku Bloomberg Businessweek jen 0,4 promile pracovních míst, násobně méně než třeba fotovoltaika. Nemluvě o tom, že více než Pařížskou dohodou je tam uhlí vytlačováno břidličným plynem. Jinou věcí je, že horníci budou volit Trumpa spasitele. Za povšimnutí pak stojí, že argumenty, které Kleinová snáší ve prospěch boje proti klimatickým změnám, Trump akceptuje, ale používá je proti tomuto boji. Amerika je holt jiná.
Když se ratifikace dostala na pořad sněmovny v březnu (než bylo jednání opět přerušeno), sečtělost projevil poslanec Jan Klán (KSČM), který si přinesl k řečnickému pultíku novou knihu Naomi Kleinové This Changes Everything. V té jsou teze z uvedeného článku o Klausovi v americkém týdeníku Nation rozvinuty do ucelené úvahy, že hlavním viníkem změn klimatu jen globální kapitalismus, který umí uvažovat jen v kategoriích soukromého zisku.
Když se o ratifikaci Pařížské dohody jednalo ve sněmovně (opět před přerušením) v lednu, ministr průmyslu Jan Mládek informoval o návrzích, které mohou přístup k omezování skleníkových plynů trochu posunout. Především se vyslovil proti plošnému přidělování povolenek na emise, se kterými se pak obchoduje na evropském trhu. Důsledkem absurdní výhry energeticky náročného průmyslu se totiž povolenek vydalo tolik, že se tento trh prakticky zhroutil. Nyní by se tedy měly vydávat podle toho, jak to podpoří nejbližší průběžný cíl omezování emisí v roce 2021. Zdá se však, že celá koncepce obchodování s emisemi je mrtvá a na síle nabírají hlasy, které prosazují uhlíkovou daň.
Zajímavý příspěvek při tomto lednovém jednání měl bývalý jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS), který upozornil na práce českého biologa Jana Pokorného, upozorňujícího na roli vodních par v energetické bilanci krajiny. I když jde o soupeřící teorii se skleníkovými plyny, ve skutečnosti to sadu klimatických rizik jen doplňuje. Nedostatek vláhy v krajině má však větší, důraznější a rychlejší regionální efekt. Je také rychleji napravitelný, protože je nejčastěji důsledkem aktivních zemědělských zásahů (odvodňování, likvidace mokřadů a dalších krajinných prvků). Největší efekt má nedostatek souvislého vzrostlého lesa, který „přitahuje“ déšť ze vzdálenějších oblastí.
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/zbynek-fiala-dve-klimaticke-hrozby
V úterý se tedy mělo jednat o Pařížské dohodě znovu. Co se řekne, není až tak důležité, ani fakt, jak dlouho bude trvat, než to konečně schválíme. Je však mylná představa, že nebudeme za blbce, když to odmítneme jako USA. Důležité není, co se řekne či podepíše, ale co se udělá. V Česku mi chybí zprávy o průmyslových realizacích převratných vynálezů, které snižují skleníkové emise, zatímco z USA mi tyto zprávy přímo prší. Třeba o zahájení výroby relativně lidového modelu elektromobilu Tesla.
https://www.technologyreview.com/s/608210/tesla-model-3-first-affordable-car-entering-production/
Taky negativní zpráva, že pokusy provozovat elektrárnu na čisté uhlí (se sekvestrací uhlíku) nákladově zkrachovaly. Uhlí skutečně nemá budoucnost.
https://www.technologyreview.com/s/608191/clean-coals-flagship-project-has-failed/
A také, že největší americké banky se rozhodly uvádět ve svých výkazech rizika, která vyplývají z angažovanosti vůči klimatickým změnám. Je to riziko, které musí hlídat a případně omezovat.
Fosilovi nepůjčovat, napíše si referent na desku psacího stolu, aby měl nějakou kotvu pro zprávy, kterém mu letí na terminálu. Výsledek jednání v české sněmovně se tam nejspíš nezobrazí.
Zbyněk Fiala
Psali jsme:
autor: PV
