Ta investovaná částka je zajímavá ještě z jiného úhlu. Moc se neliší od 380 miliard dolarů, o které ropné společnosti snížily své rozpočty na rok 2016. Vypadá to, jako když peníze hlasují nohama.

Za extrémně nízkou cenu ropy prý mohou hlavně spekulanti, protože ceny létají rychleji na trzích s futures a deriváty, zatímco obchodování s tankery a reálnou ropou je v klidu. Zatím. Těží se víc, než je spotřeba, ale v USA je prý stále ještě k dispozici volná skladovací kapacita pro 19 milionů tun ropy. To odpovídá spotřebě Spojených států za jeden den. Teprve až přeteče i tohle a uváznou první tankery, které už nebylo možné prodat, začne to pravé peklo.

Na trzích elektřiny známe zápornou cenu, kdy nadměrný příliv proudu ze slunečníků a větrníků staví běžící uhelné elektrárny před problém, co s tím. Elektřina, mrška, pořád někam chce, ale na louku se to vysypat nedá. Podobný problém může nastat také s potrubím s vazkou černou tekutinou. Kdyby se proudění v trubkách zastavilo, zatuhnou. To nikdo nepřipustí. Straší tím však jen zanícení alarmisté.

Cena ropy mezitím klesla tak hluboko, že už se blíží k úrovni 90. let, kdy se dostala k 10 dolarům za barel. Zdá se vám taková vyhlídka divoká? Finanční terminál Bloomberg nabízí pohled na ceny saúdské ropy převedené na hodnotu dolaru z roku 1998, a najednou je na 17 dolarech.

Další statistiky si pohrávají s dolary z roku 2010. Tyto přepočty dávají dolarům v hlubší minulosti větší cenu než po letech, kdy je ohlodala inflace. Tohle musíme mít stále na uváděnými čísly na paměti. NA druhou stranu, trh je v tomto vyjádření mnohem stabilnější. Ukazuje dvě zákonitosti. První, cena je dána tím, kolik je na to ve světě k dispozici peněz. Těch bylo dlouho zhruba stejně. Druhá, cenou zahýbá jen nedostatek. Rychlý růst cen je však holí o dvou koncích, protože inspiruje těžaře k nadprodukci (kdo by nechtěl cucnout ze zlatého cecíku?), zatímco spotřebitele motivuje k úsporám a hledání alternativ.