Zbyněk Fiala: Pilný vystřídá pilného

Vládní krize zatím skončila plichtou. Andrej Babiš odejde, ale ČSSD nadále nedosáhne na ministerstvo financí a ČEZ neprodá elektrárnu Počerady (ale za dva roky to lze zkusit znovu). Nový adept na funkci ministra financí Ivan Pilný znovu nepochází z politiky a bude mít přístupy korporátního manažera, ale je smířen s úkolem, že by měl rozpustit vládní finanční rezervu, kterou Babiš hájil pro umořování státního dluhu.

Když porovnáme výsledek s tím, co se kolem toho dělo, nenajdeme odpověď, proč se premiér Bohuslav Sobotka pouštěl do takových rizik, jako je hrozba nečekanou demisí celé vlády a kompetenční žalobou na prezidenta u Ústavního soudu kvůli vystřídání na jednom ministerstvu. Z toho je zřejmé, že všechno asi nevidíme.

Pokus honit Babiše za to, že postupoval podle zákona, tedy blbé kombinace zákona o dluhopisech, umožňujícího nominál jedné koruny, zákona o dani z příjmu, zaokrouhlujícího srážkovou daň na celé koruny, a nakonec ještě zákona o ČNB, který ukončil dohled centrální banky nad všemi emisemi, je směšný. Z toho se při nejlepší vůli nic nevyvaří.

Avšak samotná skutečnost, že to tak pěkně hraje dohromady, není náhoda. Na portálu ministerstva financí jsem zahlédl zajímavý dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím, který umožňuje nahlédnout do problému korunových dluhopisů podrobněji. (ZDE)

„Žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (viz ZDE)

Žádám vás o poskytnutí následujících dokumentů a s nimi souvisejícími informacemi:

informaci pro pana ministra k navrhované úpravě zaokrouhlování srážkové daně u úroků z účtů a dluhopisů z ledna 2012
dokument či zápis z porady, na jehož základě výše uvedený referát vznikl
informace pro pana ministra k problematice zdaňování úrokových výnosů z „korunových“ dluhopisů z roku 2014
dokument či zápis z porady, na jehož základě výše uvedený referát vznikl.“

Dotaz byl zaslán 20. dubna, odpověď zveřejněna 10. května.

„Požadované dokumenty Vám Ministerstvo financí zasílá v příloze dopisu vyjma dokumentu či zápisu z porady, na jehož základě vznikla informace pro pana ministra k navrhované úpravě zaokrouhlování srážkové daně u úroků z účtů a dluhopisů (referátník pod č.j. MF-22620/2012/15), jelikož žádný takový dokument neexistuje.“

Jedna z příloh obsahuje informaci I. náměstka ministra financí Ladislava Minčiče ministru financí Miroslavu Kalouskovi (s číslem jednacím MF - 22620/2012/15, tedy z roku 2012) k přípravám novely zákona o investičních pobídkách, ve kterém je navrhována i novela zákona o daních z příjmů. Ve sněmovně byl zákon projednáván jako tisk 524. Podle Minčiče bylo však nezbytné předložit pozměňovací návrh, který:

„ (…) zpřesňuje postup při výpočtu daně vybírané srážkou a to konkrétně postup při zaokrouhlování jak základu daně, tak i srážené daně v případě úroků z vkladů a úroků z dluhopisů, jehož záměrem je odstranit určité „optimalizační“ postupy při výpočtu daně mající za cíl její výslednou eliminaci.

V případě poslední uvedené úpravy se navrhuje příjmy uvedené v § 36 odst. 2 písm. a) nebo m) ZDP, tj. zejména úrokové příjmy z dluhopisů, příjmy z úroků, výher a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách, z úroků z peněžních prostředků na vkladových účtech, z peněžních prostředků na běžných účtech, nejsou-li podle podmínek určeny k podnikání (sporožirové účty, devizové účty, apod.) atd., pro účely jejich zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhlovat tak, že základ daně a sražená daň zaokrouhlena nebude. Celkový odvod daně, kterou plátce srazí z jednoho druhu příjmu, tzn. například ze všech úrokových příjmů z dluhopisů, plátce daně následně zaokrouhlí na koruny dolů.

(…)

Důvodem této úpravy je odstranění určité „optimalizační“ snahy opírající se o úročení a připisování úroků z vkladů na denní bázi. Rovněž je sledováno i odstranění možnosti eliminace daně z titulu vydávání dluhopisů v „korunové“ nebo nižší jmenovité hodnotě. Díky stávajícímu způsobu zaokrouhlení úroků z korunových dluhopisů nebo denně připisovaných úroků z vkladů do určité výše je vlivem zaokrouhlení daň nulová.

Po dohodě s panem ministrem byl pozměňovací návrh předán k uplatnění na Hospodářském výboru PSP, který byl určen jako jediný a gesční k projednání tisku 524. Pozměňovacího návrhu se po dohodě ujali páni poslanci Husák a Laudát. S ohledem na možnou kolizi lhůty projednání návrhu novely zákona v PSP a tím i nabytí účinnosti změn, s přechodným ustanovením pro uplatnění nového postupu vůči vydávaným dluhopisům, a to především vůči plánované emisi státních spořících dluhopisů v roce 2012, bylo rozhodnuto, že odpovídající část pozměňovacího návrhu k zaokrouhlování srážkové daně byla z návrhu vyjmuta a bude uplatněna po vyjasnění lhůt vůči nastavení první emise spořících dluhopisů v roce 2012 v rámci 2. čtení vládního návrhu.“

Problém tedy byl znám od začátku, logické řešení bylo nasnadě a ministr na ně byl písemně upozorněn svým prvním náměstkem. Dopadlo to špatně, jako vždycky. Bylo třeba počkat, až si kamarádi pomůžou, podobně, jako předtím se čekalo se snížením absurdních výkupních cen za elektřinu ze solárních elektráren.

Lidovky někde zjistily, že jako první vydala korunové dluhopisy sázková firma Tipsport, a po ní UniCredit Bank, Český aeroholding a CPI Group, vlastněná Radovanem Vítkem. Pokud jde o gambling, dlouho některým hernám procházelo, že odvod na dotování nějaké lidumilné činnosti, který nahrazoval část daně, proháněly přes spolky z rodinných příslušníků. Tohle už nebyla optimalizace, tedy maximální využití zákonných prostředků, ale ryze podvodná činnost. Zatrhlo se to až za Babiše.

Teď z hlediska smyslu dluhopisů – Babiš tvrdí, že nebyl dostupný úvěr pro investici zpracovatelského průmyslu v portfoliu Agrofertu. To nepřekvapuje, stačí se podívat na křivku úvěrové činnosti, kterou má ČNB na svých stránkách s měnově-finanční statistikou. Je tam pěkný propad po roce 2008. Pro zajištěné úvěry se splatností od těch delších pak bylo podle stejného zdroje ve zpracovatelském průmyslu úročení kolem 3 procent. Označení této kategorie však moc nevypovídá, protože zahrnuje i kratší splatnosti včetně jednoho roku. Pro nezajištěné dlouhodobé dluhopisy, které se tedy splácejí i po odeznění extrémně nízkých úroků z časů pokrizové deflace, představuje 6 procent normální výnos. Ani z toho se nic dramatičtějšího vyždímat nedá.

Korunové dluhopisy jsou tedy legrace, která lze chvíli hrát pro pobavení publika, ale víc nemá cenu od ní čekat. Ještě komičtější je Babišovo řízení Mladé fronty Dnes prostřednictvím Marka Přibyla. Samozřejmě, že se ministr zajímá, kde jsou slabiny politického protivníka a poslechne si novináře. Možná by si poslechl někoho jiného, kdyby na to měl ministerstvo vnitra a policii, ale tohoto pokušení byl naštěstí ušetřen. Tak se nechal informovat, a co dál? Vyšlo v jeho novinách něco ke sjezdu ČSSD, jak o tom Přibyl žvanil? Má Babiš na háku ty, kdo o obsahu listu rozhodují, to je šéfredaktor, editoři, vedoucí oddělení, komentátoři? Z obsahu listu bych řekl, že tam hrají na někoho jiného, než je Babiš. Je to hlavně proti někomu jinému. Cílem je dlouhodobě prezident Miloš Zeman, jako u celého mainstreamu.

Bude zajímavé sledovat, co se s Mladou frontou Dnes stane, až Babiš opustí ministerstvo a bude mít volné ruce. Myslím, že nic, takhle to nefunguje. Noviny potřebují čtenáře, propagační plátek si nikdo nekoupí. Pokud se něco zjistí, musí se to dát, než to seženou všichni. Pokud něco zjistí druzí, musí se jít po stejné krvi. Neznamená to, že s tiskem nelze manipulovat, ale k tomu ho nepotřebuju vlastnit. V minulosti si magnáti kupovali tisk jako bezpečnostní rezervu, aby je bránil, kdyby začali dotírat financové, politici nebo policie. Jenže Babišův tisk do Babiše mydlí jako hluchý do vrat. Že by byl Babiš tak lstivý?

V pomalu se uzavírající krizi asi šlo o něco jiného. Řada komentářů poukazovala spíše na jednání o prodeji zastaralé elektrárny ČEZ Počerady společnosti Czech Coal miliardáře Pavla Tykače. Nakonec to znovu odmítla dozorčí rada ČEZ.

Tohle mi k tomu napsalo Hnutí Duha:

„Iniciativa ekologických organizací, lékařů, vědců, významných osobností veřejného života i místních politiků z Ústecka tak uspěla s jasnými argumenty proti prodeji, s apely na jeho definitivní zastavení a k uzavření uhelné elektrárny v následujících letech.

Premiér Sobotka již dříve uvedl, že ČEZ nemůže jít do obchodu proti vůli státu. Plán odprodeje kritizoval také správce státní většiny v ČEZu, ministr financí Andrej Babiš. Druhý místopředseda vlády - Pavel Bělobrádek - žádal, aby dozorčí rada rozhodla tak, aby to bylo pro akcionáře prospěšné.

Velmi hlasitě se proti prodeji ozvali menšinoví akcionáři, kteří jeho výhodnost zpochybňují. Ti by se přitom mohli v případě prodeje, který by je poškodil, bránit soudně, neboť zákon minoritní akcionáře chrání.

Shrnutí důvodů pro zastavení jednání o prodeji elektrárny Počerady Pavlu Tykačovi:

- ČEZ by přišel o dodávky uhlí za 100 miliard z velkolomu Vršany a tím i o kontrolu nad českým uhlím. Právě kvůli strategicky výhodné smlouvě na dodávky uhlí doporučila (vedle dalších důvodů) ČEZu před dvěma lety analýza společnosti Erste, aby elektrárnu (za tehdy navrhovanou cenu 8 miliard korun) neprodávala. Doslova Erste napsala: “Naopak ponechání si elektrárny EPC a tím pádem i zachování DKS (smlouvy na prodej uhlí) v platnosti do roku 2060 by znamenalo, že společnost ČEZ bude po roce 2025 kontrolovat, s výjimkou uhlí za limity na dole ČSA, všechno uhlí v České republice. Tato skutečnost může pro společnost ČEZ v budoucnu představovat významnou ekonomickou a strategickou výhodu.“
- Většina nabízené částky za elektrárnu je virtuální, Pavel Tykač chce platit elektřinou, která zatím neexistuje. - ČEZ by prodal ziskovou firmu, státu by přitom zbyly miliardové účty za trvající škody na zdraví a životním prostředí způsobené Tykačovou firmou.
- Odprodej a následná snaha Pavla Tykače prodlužovat provoz Počerad o desítky let, je v rozporu s klimatickou dohodou z Paříže a v rozporu se Státní energetickou koncepcí ČR i Politikou ochrany klimatu v ČR.
- Pavel Tykač by se ke strategickému zdroji choval nejspíš podobně jako ke své firmě Vršanská uhelná, z níž vyvádí miliardové dividendy a zároveň ji posílá do ztráty a snižuje mzdy zaměstnancům,

BIS ve své výroční zprávě z roku 2015 varovala, že dozorčí rada ČEZ je pod silným tlakem managementu ČEZ, a často tak nedokáže hájit zájem státu a dalších akcionářů. Dnešní dozorčí tlaku odolala a nevýhodný obchod spornému fosilnímu miliardáři Tykačovi odmítla.“

Neutrální vyjádření premiéra, že s prodejem nelze jít proti státu, lze číst tak, že dokud je tam Babiš, který to nechce, nedá se nic dělat. Obchod měl mít hodnotu deseti miliard korun a spokojení velcí hráči mohli mít tendenci přispívat do volebních fondů. Zadlužené strany jsou na velkých hráčích závislé, protože nikdo jiný velké peníze, které potřebují, nemá. Tím nechci nic naznačovat, to napadne každého. Jen je zajímavé, že ve stejný okamžik skončily dva velké konflikty, jeden o změnu ministra (předpokládám hladké jmenování prezidentem) a jeden o jednorázový velký příjem pro ČEZ.

Navrhovaný ministr Ivan Pilný je racionální člověk, kterého nelze opít rohlíkem. Nicméně souhlasil s tím, že by se ujal rozpuštění rozpočtové rezervy, kterou část vlády spatřuje v loňském rozpočtovém přebytku. Z dnešního pohledu jde o fiktivní peníze, které zbyly jen proto, že nebylo potřeba vydávat nové státní dluhopisy za ty, které dospěly ke splatnosti. Skutečné peníze vzniknou, až se přesto zmíněné dluhopisy vydají a půjčíme si na trhu.

Moc bych to nedoporučoval, ale na mých názorech houby záleží. Žijeme ve velice neklidném světě a kdykoliv se můžeme probudit v měnové krizi. Bezpečí českých financí už dostatečně snížila ČNB svojí šílenou devizovou intervencí v hodnotě poloviny HDP, to je o čtvrtinu víc než celý současný státní dluh. Nízké úrokové sazby končí, kam se poženou, nikdo neví.

Úrokové sazby sčítají konjunkturu, riziko a dostupnost měny. Konjunktura je nejistá, riziko roste a dostupnost měny klesne. Kvantitativní uvolňování na obou březích Atlantiku dostupnost měny zvyšovalo, teď se to bude muset stáhnout zpět. V USA už s tím začínají, v Evropě to může mít půl roku zpoždění. V loňském roce stála obsluha státního dluhu asi 40 miliard korun, je tam tedy asi tříprocentní výnos. V krizi by se znásobil, zatímco zdroje by vysýchaly.

Ale náklady státního dluhu jsou jen jednou věcí, tou druhou je, za co se to dává. Výstavba dálnic zatím přilákala hlavně zahraniční logistická centra, která zaléhají nejúrodnější českou ornou půdu. Zadlužení má smysl jen tehdy, pokud jde do takových investic, jejichž výnos jasně překročí náklady dluhu. Jako výnos však musíme vidět dlouhodobě zabezpečené rostoucí příjmy domácností, vycházející z ekonomiky příležitostí a dobré práce, nikoliv z rostoucího dluhu. Naštěstí je před volbami a tohle je nejsilnější volební téma.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele