Vládní krize zatím skončila plichtou. Andrej Babiš odejde, ale ČSSD nadále nedosáhne na ministerstvo financí a ČEZ neprodá elektrárnu Počerady (ale za dva roky to lze zkusit znovu). Nový adept na funkci ministra financí Ivan Pilný znovu nepochází z politiky a bude mít přístupy korporátního manažera, ale je smířen s úkolem, že by měl rozpustit vládní finanční rezervu, kterou Babiš hájil pro umořování státního dluhu.

Když porovnáme výsledek s tím, co se kolem toho dělo, nenajdeme odpověď, proč se premiér Bohuslav Sobotka pouštěl do takových rizik, jako je hrozba nečekanou demisí celé vlády a kompetenční žalobou na prezidenta u Ústavního soudu kvůli vystřídání na jednom ministerstvu. Z toho je zřejmé, že všechno asi nevidíme.

Pokus honit Babiše za to, že postupoval podle zákona, tedy blbé kombinace zákona o dluhopisech, umožňujícího nominál jedné koruny, zákona o dani z příjmu, zaokrouhlujícího srážkovou daň na celé koruny, a nakonec ještě zákona o ČNB, který ukončil dohled centrální banky nad všemi emisemi, je směšný. Z toho se při nejlepší vůli nic nevyvaří.

Avšak samotná skutečnost, že to tak pěkně hraje dohromady, není náhoda. Na portálu ministerstva financí jsem zahlédl zajímavý dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím, který umožňuje nahlédnout do problému korunových dluhopisů podrobněji. (ZDE)

„Žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (viz ZDE)