Zdá se, že Francie si teprve teď plně uvědomuje plný rozsah toho, že v atmosféře ubezpečování o prohlubování bezpečnostních vztahů, konkrétně dodávek francouzských ponorek do Austrálie, vznikala za jejími zády úplně jiná dohoda Australanů s Američany.

Formální vysvětlení ztráty australského kontraktu z roku 2016 lze pochopit. Francie nabízela konvenční ponorky s dieslovým pohonem, projekt nabíral zpoždění a dávno přerostl původní rozpočet. Australané v srpnu varovali, že v září by se mohli rozhodnout jinak. Francie slíbila, že ještě v září dodá upřesněné plány, na kterých jistě vznikne shoda. Ale co se dá zvládnout za měsíc při výrobě flotily 12 ponorek, které měly být základem australské bezpečnosti vůči „čínské hrozbě“?

I kdyby se dalo, v srpnu už bylo pozdě. Administrativa amerického, prezidenta Joe Bidena vycítila šanci, jak zastřít ztrátu strategické iniciativy po porážce v Afghánistánu, a nabídla dodávky jaderných ponorek s delším dosahem, lepším vybavením a umělou inteligencí. Zabalila to do vzniku nového bezpečnostního paktu, kam byla přizvána také Velká Británie. To znamená - Francie nikoliv.

Z hlediska obchodní konkurence, americká nabídka mohla být technologicky pokročilejší. Moc o tom nevíme, jenže Francie o tom moc neví taky. O všem se dozvěděla až z televize, z čehož se dalo vyčíst, že nejde jen o kšeft, ale taky o důvěru. Nebude členem nového paktu, protože se nesmí k těmto technologiím moc blízko dostat, nejen jako přímý konkurent v ponorkovnictví, ale jako nedůvěryhodný bezpečnostní partner.