Dušičky v plavkách? To tu ještě nebylo. Totálně rozvrácené evropské počasí nekončí se svými extrémy ani v době, kdy už za okny obvykle poletovaly vločky mokrého sněhu. Nepatrné množství deště na počest sta let republiky, které dalo trochu naděje hnědým trsům trávy, rychle odfoukal teplý vítr. Sucho se dostává do fáze, kdy už tolik nepomáhají úvahy, jak vodu zadržet, žádná není, ale nutí nás víc přemýšlet o tom, kde se lze bez ní obejít.

Jaderné elektrárny to nejsou, ty se chladit musí, a když se do nich přivádí voda z dolního toku Vltavy, tak se musíme smířit s tím, že jedno mohutné říční rameno míří rovnou do atmosféry. Objížděl jsem teď rodinné hroby, a tak jsem cestou na Sedlčany viděl poloprázdné vltavské koryto před slapskou nádrží. Napadlo mne, že když to takhle půjde dál, příští rok by mohlo být prázdné úplně. Znám to od protinožců, mají tam prázdné přehrady, neboť spotřeba byla stálá, ale přítok zvadl. Uvažuje někdo o tom, co by se stalo v Temelíně, kdyby nebylo čím chladit? Jistě, mají rezervu. Ale na jak dlouho? A kdo zaručí, že se bude obnovovat?

Doufám, že i tohle bylo ve hře, když se v Babišově vládě začalo váhat nad záměrem, že bychom měli rychle, ještě letos, rozhodnout o „dostavbě“ jaderných elektráren (fakticky o stavbě nových v sousedství těch starých). Obtíží se jistě našlo víc, včetně toho, že takové elektrárny už málokdo umí, protože kdekdo utíká z oboru, který nám ekonomicky i technologicky přerostl přes hlavu. Další problémy by se vynořily, až se to začne za pár desetiletí provozovat a na trhu zbude jen pár zoufalců pro potřeby servisu. Je tam prostě neúměrně rizika, a to se nelíbí menšinovým investorům akciové společnosti ČEZ, zvyklých na pravidelný vysoký výnos. Mohli by se bouřit, mohli by žalovat, mohli by se chtít hojit na těch, kdo podle nich nezodpovědně rozhodli.

Užitečné bylo prohlášení ministryně průmyslu Marty Novákové pro agenturu Bloomberg, že bychom neměli rozhodovat „pod tlakem“ a raději deset let počkat s prodlouženou životností stávajících bloků. Naznačila spíš, že tlaky vyšuměly a máme chvíli od jaderníků klid. Jeden takový tlak přicházel z Hradu, ale najednou nemá kudy působit. Vláda je konečně kompletní, století se odjásalo a odpochodovalo v klidu, a tak prezident Miloš Zeman nemá páky, jak si něco vynucovat. Nějaké ty vysoké návštěvy představitelů jaderných velmocí, my k nim, oni k nám, do toho moc nového nevnesou. A potřeba jaderné „hladové zdi“ pro velké české firmy také ztratila naléhavost, vždyť máme konjunkturu.

Nechce se mi tleskat předčasně, ale myslím, že vláda už to odpískala. To je však jen první krok k řešení naší energetické budoucnosti. Tím druhým by měla být nová státní energetická koncepce, která by konečně vzala do úvahy nové možnosti a začala vytvářet podmínky, aby byly využitelné. Příkladem je třeba efektivní využití českého lithia, které mimochodem pomohlo rozhodnout volby ve prospěch ANO. Máme spory o těžbu, ale daleko pokročilejší jsou projekty pro jeho využití.