Prezident republiky Petr Pavel by těžko mohl nepodepsat zákon o okleštěné valorizaci penzí, když to bylo právě kvůli němu schvalováno v nouzovém režimu až na poslední chvíli. Šlo přece o to, aby zákon přišel na řadu až po prezidentských volbách. Kdyby se přiškrcení důchodců projednávalo už na začátku prosince, ve stejné době, kdy se naopak rozhodovalo o prudkém zvýšení platů poslanců, lidé by se seběhli na Václaváku ještě před prezidentskými volbami, a ty by pak mohly dopadnout jinak. Jo, po volbách, to už je jiná. To si občané mohou běhat, jak je napadne. Kdo by se o to zajímal? Ostatně, mají na to svaté právo, i s rizikem, že si policie někoho vybere a dá mu přes hubu.

Když vláda Petru Pavlovi k prezidentství tak hezky dopomohla, tak zase generál jako ukázněný voják může zvážit jen elegantní přehlídkový manévr, nikoliv účinný bojový úder. Ostatně, proč by se nemohl obrátit na Ústavní soud, když jej vnímá jako vstřícnou instituci? Tak to aspoň vyhodnotil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský 16. února po hodinové návštěvě v sídle Pavlova přípravného týmu v Hrzánském paláci v Praze. Jasně prohlásil: „Naslouchali jsme si navzájem a jednoznačně jsme si rozuměli.“ (ZDE)

Retroaktivní zákon o okleštění valorizace, který byl přijat v bojovém duchu za použití nouzového stavu, jako kdyby se jednalo o urychlené dodání munice někde na předměstí Bachmutu, má proto u Ústavního soudu slušnou šanci. Může být užitečným testem loajality stávajících členů usnadňujícím pozdější obtížné personální rozhodování. Stačí, když soudci potvrdí, že vládní snaha o zabránění velké hospodářské škodě, spočívající ve výplatě zákonem stanovených důchodů, je kompatibilní s ústavním pořádkem ČR.