Zatím bylo zvykem hrát si na to, že energie z fosilních paliv je levná, a tvářit se, že negativní důsledky poškození klimatu a prostředí k tomu nepatří. Nakonec se to pěkně prodražilo, ať už jde o zdraví (vyšší náklady zdravotnictví, kratší a horší život) nebo sucho (náhrady zemědělcům, kteří přišli o úrodu, miliardy na projekty přehrad a zavlažování) či záplavy (ztráta úrody a orné půdy, rekonstrukce celých měst). Stoupající hladiny moří Prahu neohrozí, ale novinkou je u nás tornádo, další atrakce jsou na cestě (třeba moskyti šířící různé zimnice). Nemluvě o migraci ze zemí, ve kterých už se nedá žít.

Zelená dohoda pro Evropu a navazující praktická sada opatření z balíku Fit for 55 konečně zpoplatňuje ony vedlejší škody z užití fosilních zdrojů (negativní externality) a někde škodlivé jednání přímo zakazuje. Současně však nabízí obrovské finanční zdroje pro přezbrojení průmyslu a vybudování systémů, které mají umožnit, abychom klimatu přestali škodit, a dokonce na tom ještě vydělali.

Výzva prezidenta Miloše Zemana, aby se Česká republika vyvázala ze Zelené dohody pro Evropu, protože „zdražuje energii“, je proto horší než pouhá pštrosí politika, která prostě nechce vidět naléhavost klimatického rizika. Pro českou ekonomiku by to vytvořilo vývojovou brzdu ve chvíli, kdy jsou všichni v pohybu a další zaostávání můžeme nejméně potřebovat.

Liché jsou výtky, že Zelená dohoda chce změny „příliš rychle“. Ve skutečnosti Česká republika dlouho úmyslně zaostávala s chytráckým pomrkáváním: „Uvidíte, že na nás dojde.“ Proč by teď měl někdo na nás čekat?

Zkazili jsme si to sami. Začali jsme včas a start byl dobrý. V roce 2009 se u nás rozebíhal opravdu radikální pokus o zavedení obnovitelných zdrojů především v podobě fotovoltaiky. Měl však dvě slabiny. Zvýhodňoval největší investory financované převážně za zahraničí, to znamená, ignoroval místní domácnosti, a přehnal čerpání veřejných zdrojů na dotace až na úroveň zločinu. To nebyla logika obnovitelných zdrojů. To byla logika parazitní české politiky pod vlivem silných zájmových skupin. Jestliže nás teď EU nutí do něčeho, co je v rozporu se zájmy těchto skupin, pomáhá nám. Sami bychom se na to nezmohli.