Proč by si republika nemohla dovolit lepší mzdy? Protože musí odvádět tribut jako totálně podřízená kolonie? A musí? Nebo se jenom vnucuje? Podřízenost českého hospodářství je na mzdách nejviditelnější. Avšak ještě důležitější věcí je, zda míříme stále hlouběji tam, „do oného“, nebo naopak ven. A na to není jednoznačná odpověď. Vedle pokusů pohnout – byť nedostatečně – mzdovou úrovní vidíme i jiný vládní trend. Ten naopak směřuje k vyhrocení toho nejhoršího, zejména úvahami o přistoupení ke smlouvě TTIP.

Pokus o systematickou analýzu problému české podřízenosti nabídla ekonomka Ilona Švihlíková v knize Jak jsme se stali kolonií (Rybka Publishers, Praha 2015, dostupné hlavně přes internetové prodejce). Teď je zvána do celé republiky a debatuje o tom s občany. Kniha vypočítává chyby transformace a popisuje, jak jsme trpně ustupovali do role rozvojové země. V debatách pak zaznívají reakce posluchačů a čtenářů, kteří to doplňují konkrétními příklady. Další hlasy přicházejí po televizních a rozhlasových vystoupeních.

Jako třeba teď, po rozhovoru docentky Švihlíkové v radiu Zet přišel mimořádně zajímavý dopis od podnikového ekonoma zahraniční firmy. Vypočítává, co všechno patří k přeměně českých firem v dojné krávy pro zahraniční majitele, ale zároveň navrhuje řešení. A protože docentka tento návrh zařadila do korespondence jádra občanské iniciativy Alternativa Zdola, kam také patřím, dovoluji si jeho obsah zpřístupnit i ostatním. Uvádím jej bez jména a s drobnými editačními úpravami, abych usnadnil diskusi, kterou si to rozhodně zaslouží. Osobně si myslím, že žádný volič s mozkem v hlavě nemůže hodit svůj hlas straně, která se seriózně nevyjádří k tématu koloniální podřízenosti ČR nebo to spláchne jen planým fňukáním.

Z dopisu, který následuje, je přitom zřejmé, že nejde o raketovou vědu. K nejdůležitějším prvkům řešení nepatří jen umět, ale také nebát se a chtít.

Ale teď už se soustřeďme na hlas podnikového ekonoma, který reaguje na vystoupení docentky Švihlíkové:

Se zájmem jsem si vyslechl Váš příspěvek na rádiu Zet. Řekl bych, že prezentujete mé názory. Bohužel po 20 letech práce ekonoma pro zahraniční kapitál se stále setkávám se stejnými postupy. Zahraniční firmy ovládající tuto ekonomiku si přicházejí pro velmi levnou a pracovitou námezdní sílu, která díky své prazvláštní loajalitě neumí ani založit ve firmě odbory nebo jinak si říci o zvýšení platu či zaměstnaneckých výhod. Tyto společnosti jsou přitom vysoce ziskové.