Sledování výkonu našich zákonodárných sborů je nesnadné, byť nutné, když se například jedná o omezení kouření či ochranu zbytků přírody. Nebo o snahu zabránit opakování toho, že nějací soukromníci dají přenosnost tomu, aby nezákonně uskladněné rakety raději vybuchly, než byly nalezeny kontrolou muničního skladu. S tím se svezlo i mudrování nad tím, že není hezké, když nějaký pošuk vystřílí hospodu.

Debata byla tak šílená, že jsem se přestal divit pracovnímu postupu některých protřelejších zákonodárců, kteří ráno obrátí do hlavy něco omamného moku, a svět za matným zrakem pak zpestřují jen nějakým tím frkem.

Je pochopitelné, že vyhraněnou argumentaci vyvolaly vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (tisk 508), stejně jako novela zákona o ochraně přírody a krajiny (tisk 501) nebo zákona o střelných zbraních a střelivu. Z debaty sálala velmi silná motivace, která poslance nutila odhodit všechny ohledy na logiku i veřejný zájem, protože přišla hodina pravdy, kdy má každý ukázat, proč tam je.

Když totiž klíčové body programu uplynulého týdne převedeme do lidského jazyka, kouření je mimořádně výnosný zdroj peněz pocházející z rozdílu ceny hromádky listí a bedny značkových cigaret. Také příroda, zejména na Šumavě, může být příležitostí, jak rychle zbohatnout, když ji přeměníme na pozemky a ty prodáme Němcům stonásobně dráž, než jsme je získali od nepozorných usedlíků nebo vstřícného státu. A zbraně jsou symbolem svobody pro ty, kdo si mohou dovolit opevnění domu a ochranku (a ještě mají kulomet v kufru auta), protože se bojí okamžiku, kdy jim veřejnost neuvěří, že jejich miliardy vznikly utrhováním od úst a nepřetržitou usilovnou prací.

Tak napřed to hulení.