S Řeckem jde do tuhého. Je sice schopno zaplatit nejbližší splátku 300 milionů euro Mezinárodnímu měnovému fondu, ale nikoliv už tu další, která má přijít o týden později. Během dvou týdnů by mělo dát dohromady 1,2 miliardy euro (asi 30 miliard korun), ale přijde i podzim, a není z čeho brát. Stále se vyjednává o uvolnění balíku 7,2 miliardy euro, který už byl dohodnut za účasti Mezinárodního měnového fondu – avšak za podmínek, které dnešní řecká vláda považuje za nepřijatelné. Tvrdí, že pomoc je nutná, ale ne taková, která zemi ještě víc potopí.

Co s těmi vzpurnými Řeky teď? Horký brambor si přehazovali vrcholní představitelé institucí, které monitorují plnění programu pomoci na noční naléhavé schůzce v Berlíně. Skončila až v úterý v poledne a zdá se, že dnešní podoba tohoto programu spadne pod stůl.

Schůzka byla tajná, informace jsou kusé. Nicméně něco se ven dostalo. Mezinárodní měnový fond trval na dodržování dohodnutých podmínek, které přijala vláda před Syrizou. Argumentoval tím, že těžko by obstál vůči jiným dlužníkům, kteří už teď označují postup vůči Řecku za příliš měkký. Jenže ekonomický smysl oněch podmínek uniká. Loni sice Řecko vytvořilo pod kuratelou „trojky“ nepatrnou schopnost splácet – „primární přebytek“ státního rozpočtu na úrovni jednoho procenta HDP – avšak za cenu prudkého hospodářského poklesu a zdvojnásobení dluhového břemene v poměru k roční produkci země. Jedno nepatrné číslíčko tak bylo zaplaceno hroucením v ostatních směrech, včetně katastrofální nezaměstnanosti.

Německá kancléřka Angela Merkelová se proto podle všeho ujímá iniciativy. Schůzka možná nebyla její nápad, prý ji zorganizoval šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Tíha pomoci Řecku ležela v posledních týdnech jen na něm, a tak začal mít obavy o pověst ECB, která by mohla vypadat jako příliš aktivistická. Přijela také šéfka MMF Christine Lagarde spolu s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem. Sešli se tedy všichni vrcholní zástupci monitorující „trojky“ (byť se jí tak už na Tsiprasovu žádost nesmí říkat). Avšak jednání se účastnil spolu s Merkelovou také francouzský prezident Francois Hollande, aby prezentoval nastupující supervelmoc – spolupracující vlády eurozóny.

Eurozóna si řeckou katastrofu nepřeje, protože na chlácholivé předpovědi nejrůznějších analytiků, že Řecko nebude v eurozóně nikomu chybět, nelze dát. Napřed by se musel přežít samotný řecký odchod, tak jako před vstupem do ráje je napřed třeba umřít. Když si to nakreslíte a skládáte kroky jeden za druhým, najednou se vám do toho nechce.