Prezident republiky tvrdí, a premiér to po něm papouškuje, že se změnila Evropa. Vyšší evropské náklady se pokusí použít jako argument, proč od EU dál. Jenže je to opačně, jsou to náklady, které platíme za neschopnost nebo spíše neochotu naší vlády sloužit občanům a využít evropskou dividendu.

První zprávy o chystaném řešení řecké krize ukazují, že to bude dražší. Investoři budou muset odepsat 70 procent z původní investice do řeckých dluhopisů. O tolik bude nižší hodnota toho, co dostanou v „dobrovolné“ vyměně za nové dluhopisy. Investoři, to jsou hlavně zahraniční banky, ale dosáhne to i k jejich tlusťoučkým českým dcerám, které budou muset přesouvat hotovost zahraničním matkám ve formě větších dividend i krytí ztrát z nevýhodných vzájemných obchodů.

Budou možná přehodnoceny i priority politiky soudržnosti na prahu nové finanční pětiletky. Řecké zadlužení zachová i po mezinárodní pomoci v celkovém rozsahu 130 miliard euro neudržitelnou úroveň, protože hospodářství je na poklesu a bude přitom zatíženo veřejným dluhem ve výši 120 procent HDP. Další peníze musí přijít do produktivních investic, aby bylo čím splácet.

Mezinárodní měnový fond přitom chce svůj podíl na pomoci Řecku snížit na 13 miliard euro. Poskytne tedy pouhých deset procent z toho, co je nezbytné, aby bylo na příští roky zajištěno financování řeckého státu, který ztratil přístup na finanční trhy (za rozumnou cenu). Argumentuje tím, že už teď má přehnanou pozici vůči eurozóně a nemůže si dovolit zvyšovat evropské riziko. Zvedne se tlak na evropské partnery a zesílí i na Česko, aby nedělalo drahoty a přesunulo část svých devizových rezerv na účtech České národní banky do rezerv Mezinárodního měnového fondu.

Peníze z devizových rezerv nás tak moc nebolí, i když se vláda snaží tvrdit opak. Nelze je doma použít na úhradu čehokoliv, slouží jen jako mocně předimenzovaný nástroj směnitelnosti koruny. Pokud bychom co nejrychleji spustili důvěryhodný program přípravy na přechod do společné evropské měny a pokusili se srovnat krok se Slovenskem (má teď mimochodem dvakrát vyšší hospodářský růst než EU) a Polskem (vstup do eurozóny je tam prvořadou politickou prioritou), hrozbu měnového útoku na korunu by to nejspíš oslabilo mnohem významněji než násobně vyšší devizové rezervy.