Kompromis nad řeckým zadlužením má podobu čtyřměsíčního odkladu. Po pátečních celodenních jednáních ministrů financí eurozóny, které skončily až večer, řecká vláda nakonec přistoupila na čtyřměsíční prodloužení stávajícího programu, který podmiňuje další poskytování prostředků z unijních záchranných fondů. Formálnímu jednání předcházely pětihodinové užší konzultace, do kterých se telefonicky zapojoval i řecký předseda vlády Alexis Tsipras.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/808f5fb0-b90e-11e4-b8e6-00144feab7de.html?siteedition=intl#axzz3SJyUaIec

Řeky dotlačila ke kompromisu hrozba pádu bankovního sektoru. A také manévrování Evropské centrální banky. Ta sice umožnila rozšíření jednoho zdroje hotovosti poskytovaného řeckým komerčním bankám prostřednictvím národní centrální banky zhruba o pět miliard euro. Avšak krátce na to ECB obrala Národní banku Řecka o kompetence nad dvojnásobkem této částky, takže o tyto peníze budou muset banky žádat až ve Frankfurtu. Jediný kompromis, který je na cestě, spočívá v možném snížení míry škrcení řeckého rozpočtu. Detaily mají být vyjednány příští týden.

Deficit spravedlnosti

Na názorové stránce New York Times se pozastavuje vedoucí poradce OSN Gregory A. Maniatis nad tím, jak bylo jednání jednostranné, vzhledem k tomu, že podstatná část řeckých dluhů má kriminální původ. Překvapuje ho, že „trojka“ sídlí už dlouhá léta v budově řeckého ministerstva financí, ale nikdy nenašla cestu také na ministerstvo spravedlnosti. Prokurátoři, kteří vyšetřují největší korupční případy, mají natolik ořezaný rozpočet, že si nemohou dovolit ani dálkové telefonní hovory. Ale někteří to přesto dělají a platí si je ze svého. Problém, proč mají svázané ruce, může spočívat v tom, že když jeden bere, musí být druhý, kdo dává. A tady bychom se dostali k významným německým či francouzským firmám. Nejotřesnější případy provázejí zbytnělé řecké nákupy zbraní.

„Většina Řeků neuvěřitelně těžce pracuje, jak lze vyčíst ze statistik OECD. Od světových médií je proto obzvlášť nestoudné, když je portrétují jako lenochy. A tito Řekové trpí za nezákonnosti několika desítek tisíc spoluobčanů,“ připomíná Maniatis a poukazuje na to, že reálným deficitem EU nejsou dluhy, ale spravedlnost.