Pravice pořádně zvedla laťku arogantního bezpráví, že i komanči by se měli co učit. Přesto může být letošní rok rokem úlevy. Stačí, když nebudeme tak hloupí, abychom si zvolili někoho, kdo plynule naváže na Václava Klause. Mocenský základ našeho parazitního systému se pak začne drolit. Jde tedy jasně o negativní volbu, jako ve volbách krajských a senátních.

Obyčejně se českému kapitalismu říká „mafiánský“, ale možná by bylo vhodnější mluvit o kapitalismu „parazitním“. Kapitál v něm nemá funkci faktoru výroby, ale nástroje společenské nerovnosti, aby se ke státnímu cecíku, ze kterého tak mocně teče, nenahrnuli všichni. Všichni nemohou být zkorumpovaní, všichni nemohou chtít miliardovou veřejnou zakázku, všichni nemohou dostat možnost rozšustrovávat evropské fondy. Kdo by to platil? Už takhle toho mají zaměstnanci se středními příjmy – hlavní daňový soumar – plné kecky.

Které cecíky jsou nejobsazenější a co se s tím dá dělat? Proberme si to aspoň namátkově.

Církevní

Českou zprávou roku je zjištění, že ČR je nejateističtější zemí Evropy. Se svými 30 procenty ateistů překonává i Francii. Překvapivé to není, protože už sčítání obyvatelstva ukázalo, že počet obyvatel, kteří se hlásí k nejpočetnější římskokatolické církvi, klesl za posledních dvacet let na třetinu a plouhá se na nějakých deset procentech. To je také důvod, proč církevní restituce nebyly předloženy referendu. Tahle hrstka by neměla šanci proti drtivé většině (standardně proti 80 procentům obyvatelstva), která nesouhlasí s nesmyslným rozdáváním veřejného majetku v hodnotě stovek miliard korun.

Co bylo ukradeno, musí být vráceno, nabádá přední česká právní autorita poslanec Marek Benda, jehož myšlenky jsou tak velké, že ani nejdou napsat malými písmeny. Hezký příklad toho, co má na mysli, jsem našel v Kosmově kronice. V prvním díle si počteme o časech, kdy církev potřebovala něco do začátku. Ovšem z darů, ne z lupu. Čili napřed lup, potom dar.