Skutečně na poslední chvíli a po sérii komplikovaných politických obchodů byl v USA přijat federální rozpočet ve výši 1,1 bilionu dolarů (skoro 15 bilionů korun). Ve Spojených státech je schvalován i Senátem, ten jednal o víkendu. Zákon má charakter „omnibusu“, svezlo se s ním kdeco, včetně uvolnění limitu pro individuální dary politickým stranám a zrušení zákazu nejriskantnějších finančních spekulací s penězi střadatelů.

Vedení Demokratů ve Sněmovně reprezentantů zkoušelo na poslední chvíli tyto jedové pilulky odmítnout. Chyba byla, že je zpočátku v rozpočtové dokumentaci přehlédlo. Nakonec musel zasáhnout prezident Barack Obama proti vlastním, aby s pádem rozpočtu nepřišel také o své vlastní priority v oblasti zdravotnické, environmentální a přistěhovalecké politiky.

Federální rozpočet Spojených států je relativně malý, činí pouhých 15 procent z 16,7 bilionu dolarů HDP USA. Nemůžeme jej však porovnávat se státním rozpočtem ČR, který prakticky jiné příjmy než centrální nezná. Spíše by se měl srovnávat s rozpočtem Evropské unie, který jen o fous překročí jedno procento HDP. Z toho je vidět hlavní rozdíl mezi USA a EU, který spočívá v patnáctkrát vyšší míře federálního přerozdělování. A tedy i v patnáctkrát vyšší míře finanční a hospodářské odolnosti. Něco jako řecká krize by v USA proběhlo bez většího vzrušení, zatímco tady to málem položilo eurozónu. Třeba v Kalifornii už zažili a zvládli horší věci.

Srovnání s ČR lze provést pouze na úrovni souhrnných veřejných výdajů (general government expenditures), zahrnujících i státní (regionální) a lokální výdaje. Tady najdeme v USA zhruba stejné číslo jako v ČR (39 procent HDP).

Schvalování rozpočtu USA provází rituální zvyšování nepřekročitelného stropu federálního zadlužení. Kdyby se zákonodárci přes víkend nedohodli, vláda je znovu bez peněz. Ani to by nebyl konec světa, zažila to už víckrát, ale nejistot je ve vzduchu příliš mnoho a ucho by se mohlo utrhnout.