Schvalování státního rozpočtu bývá zdobeno novinářským klišé, že jde o největší svátek demokracie. Ve skutečnosti se odevzdáváme do rukou vlády a poslanců a můžeme jen přihlížet, když se procesu zmocní nějací idioti. Typické bylo, že nejprve ořezali rozpočtové příjmy, a pak začali škrtat důležité služby, aby je vyhladověli pro privatizaci. Současně narůstal státní dluh jako záruka škrtů v budoucnosti.

Dnes už takto nikdo otevřeně neuvažuje, ale přesto dáváme na financování republiky méně peněz ve srovnání s HDP než před deseti lety, kdy ekonomika rostla a dluh byl zanedbatelný, na úrovni 28 procent HDP. Míra zdanění (jednoduchá daňová kvóta) mírně vzroste z 18,5 na 18,9 procenta HDP, ale před deseti lety (ve vztahu k chystanému rozpočtu, tedy roku 2006) byla 19,8 procenta HDP. Podobně je ořezáno i pojistné, takže složená daňová kvóta (daně plus pojistné) i po meziročním růstu z 33,0 na 33,5 procenta HDP zůstane hluboce pod úrovní 34,9 procenta HDP z roku 2006.

Evropská míra zdanění je úplně jinde. Ještě víc je to vidět při pohledu na veřejné rozpočty (general government), zahrnující i kraje, obce a Prahu. V Eurostatu najdeme údaje z roku 2013, kdy ČR hlásila rozpočtové příjmy ve výši 40,9 % HDP, zatímco průměr EU 28 byl o 4 procentní body výše a eurozóna dokonce o 6 procentních bodů na 46,8 % HDP. Toto vzdalování začalo po roce 2004 jsme byli jen 3,4 procentního bodu pod průměrem (dnešní) EU 28 a 4,4 procentního bodu pod průměrem (dnešní) eurozóny. Pak jsme začali daně snižovat a zapojovat se do závodů ke dnu.

http://ec.europa.eu/eurostat/data/database (Government revenue, expenditure and main aggregates)

Pravice v tom po roce 2006 radostně pokračovala a vnesla do toho ještě další prvek, odstraňování progresivity zdanění. Dnešní moudrá slova Miroslava Kalouska, že když chcete někomu dát, musíte říci, komu seberete, tehdy tohoto nejlepšího ministra galaxie nenapadla. Dal osobám s nejvyššími příjmy obrovské peníze z rozpočtu tím, že je zbavil progresívní daňové sazby. A ty dole naopak osolil zvýšením nepřímých daní (například u DPH z potravin), které mají z definice degresívní charakter. Sníme zhruba stejně, ale zdražení víc pocítíme na malém platu.