Máme tedy nového guvernéra, jak se celkem věcně označuje šéf České národní banky. Guvernér je něco jiného než guvernantka, které její pán svěřil péči o to nejdražší. Česká národní banka je ze zákona nezávislá na politických vlivech, ze života je to ovšem často jinak. Někdy panáčkuje, a jindy je zase nezávislá úplně na všem. Jako by říkala: Jsme tady, bojte se!

Prezident Miloš Zeman, který Jiřího Rusnoka jmenoval, v minulosti odmítal devalvaci koruny zavedenou odcházejícím guvernérem Miroslavem Singerem. Jakmile se však Rusnok stal členem bankovní rady, s devalvací vyjádřil souhlas. Je to výraz jeho nové loajality v nové situaci? Nebo u Zemana převažují osobní motivace nad věcnými? Jak vidět, bude o čem psát.

Odcházejícímu guvernérovi Miroslavu Singerovi lze vyčíst mnohé, ale nikoliv odbornost. Partnery mu mohla být tak polovina bankovní rady. Svou odbornost však využil výlučně k oddalování toho, k čemu jsme se zavázali při vstupu do Evropské unie, a sice přijetí společné měny. Příklad Slovenska, které během několika let smazalo odstup od svého západního bratra, ukazuje, jak falešná byla všechna proroctví, že takový krok by byl pro českou ekonomiku a společnost zničující.

Nezávislost České národní banky často vyznívá jako závislost českých občanů na rozmarech mandarínů centrální banky. Větší část dějin nové ČNB je dějinami jejích selhání, z nichž to největší je zánik českého bankovnictví v 90. letech. Iluze, že zahraniční vlastníci napraví Augiášův chlív, který v českých bankách vznikal pod nevidomým bankovním dohledem ČNB, byla završena pádem IPB a prohranou arbitráží s Nomurou. Ta se nadšeně přidala k českému Divokému východu a obohatila jej o své rodinné stříbro, schopnost porušit zákon uchování hmoty, kdy majetek tu skoro je, ale vlastně už není. Za to si vzala české rodinné stříbro, Plzeňské pivovary.

Přesná definice nezávislosti ČNB zní, že je nezávislá na politických vlivech. O jejích zásazích do politiky už tato definice nemluví. Památné je chování ČNB před měnovou krizí roku 1997. Uvedená krize byla výsledkem nejen děsivé hospodářské politiky, zametající problémy pod koberec, ale také války ČNB s vládou. Vláda měla být potrestána metlou, kterou má centrální banka vždy po ruce, vysokými úrokovými sazbami.