Zemědělská chemie je jen jednou složkou toho, co včely kriticky ohrožuje. A včely taky nejsou jediné, kdo je tou chemií ohrožen. Zhoubný vliv neonikotinoidů na hmyz je však nejlépe prozkoumán, a protože to odnášejí i včely, bez kterých se neobejdeme, zásah je nezbytný. Evropská komise proto naváže na částečný dočasný zákaz neonikotinoidů, který byl vyhlášen už roku 2013, ale tentokrát by měl být totální a definitivní. Píše o tom list Guardian na bázi úniku informací z Evropské komise.
Návrh příslušného dokumentu, kterým má být zákaz vyhlášen a zdůvodněn, už existuje, ale jednání dosud neskončila. Podle listu je třeba souhlasu většiny členských zemí EU. Mělo by se o tom hlasovat v květnu, a pokud to projde, začne to platit co nejrychleji. Podle Guardianu už ani britská vláda není proti, přestože proti předchozímu částečnému dočasnému zákazu před lety úporně bojovala, jen nesehnala dost spojenců.
Jedná se o zákaz několika běžných přípravků. Třeba klothianidin se používá na moření kukuřičného osiva, a do hledáčku se dostal už roku 2008 v německém Horním Porýní, kdy souhrou suchého počasí, tvrdší dávky a způsobu její aplikace, unikl s prachem do ovzduší a zahubil 11 tisíc včelstev. Němci jej tedy zakázali pro moření osiva jako první. Ale pozdější výzkumy ukázaly, že nebezpečné jsou i relativně nízké dávky neoinikotinoidů, které včelu hned nezabijí, ale dezorientují, a ona pak netrefí do úlu.
http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/ochrana-vcel-a-neonikotinoidy/
Návrh opatření se opírá o zjištění Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a jsou za ním léta pokusů a odborných sporů EFSA. Tady neplatí, že co tě nezabije, to tě posílí. Chronické přijímání jedu i prostřednictvím pylu a nektaru, z kapek, které se vyroní na okraji listů, z prachu ze vzduchu, to všechno se sčítá, a včely pak snáze podléhají i jiným hrozbám, parazitům, bakteriím, virům. Zvláště, když jsou přešlechtěné a nucené k extrémní produkci. A my jim ničíme přirozené prostředí a zamořujeme je spoustou dalších jedů, k jejichž zákazu se těžko hledá potřebná většina.
Na petičním serveru Avaaz zákaz podpořilo 4,4 milionu podpisů, ale proti tomu jako obyčejně křičí zemědělci a výrobci pesticidů. Ty druhé ponechme stranou. Nově se však otevírá otázka, zda skutečně lidstvo zahyne, pokud se mu odepře pomoc agresívní chemie v souboji se vším, co označujeme za plevely a škůdce.
Tématu se nyní ujal nečekaný orgán, Rada pro lidská práva Valného shromáždění Spojených národů. Věc sem spadá v rámci práva na potravu. Letos 17. ledna tato rada vydala zvláštní zprávu, která se zabývá souvislostmi lidských práv s globálním užíváním pesticidů v zemědělství a jejich negativními důsledky na lidské zdraví, na prostředí a společnost. Uvádí, že informace o negativních důsledcích jsou obvykle vnímány jen v rámci úzkého pojetí „potravinové bezpečnosti“. Vzniká však otázka, zda existuje dostatečná ochrana jak zemědělských pracovníků, konzumentů a zranitelných skupin, tak přírodních zdrojů, které jsou nezbytné pro zachování udržitelného potravního systému.
Zpráva je pochopitelně kritická, jinak by nevznikla. Nejdrsnější situace je v rozvojových zemích, což je mimochodem kategorie, kam jsme nedávno ustoupili i my v důsledku nedostatečné úrovně příjmu na obyvatele. Akutní otravy způsobují úmrtí 200 tisíc osob ročně, jako kdyby běžela další větší válka, a 99 procent takových případů se nachází právě v rozvojovkách. Evidence pesticidů je tam nedokonalá, dávky se přehánějí.
V civilizovanějších zemích by to mohlo být o něco lepší, ale špatné je pořád špatné, i když je o něco stravitelnější. Skutečně musí být zemědělství odkázáno na rozsáhlé používání pesticidů, aby zvládlo potřebu uživit rychle narůstající populaci planety? Je to opravdu nezbytnost, zejména v podmínkách negativních klimatických vlivů a mizející orné půdy? Za posledních 50 let vzrostl počet obyvatel Země na dvojnásobek, ale zemědělské plochy se podařilo rozšířit – obyčejně na úkor lesů – jen od 10 procent.
Otázka je záludná. Ano, chemie pomohla zemědělství k obrovskému růstu produkce, na který reagoval i skokový nárůst poptávky, ale – hlad se nepodařilo vymýtit. Problém není v produkci, ale v chudobě, nerovnosti a distribuci. A spoléhání na nebezpečné pesticidy představuje krátkodobé řešení, které podemílá práva na odpovídající výživu a zdraví současným i budoucím generacím. Zamořuje půdu, vodu, vznikají nedozírné ekologické důsledky, narušují se vazby mezi predátory a škůdci a destabilizuje se ekosystém.
Tvrzení, že bez chemie to nejde, je pouhý mýtus. Typickým průvodním jevem chemického ošetření půdy je potlačení biodiverzity půdních organismů, které v půdě fixují dusík, takže se musí nahrazovat umělými hnojivy. Je to příklad začarovaného kruhu, které nás obklopují jeden za druhým. To, že je výrobci agrochemie zlehčují, nečiní situaci lepší.
Zpráva Výboru pro lidská práva Valného shromáždění OSN je dlouhá, přejdu k závěrům. Potřebujeme světovou závaznou smlouvu na regulaci nebezpečných pesticidů, v celém jejich životním cyklu a s přihlédnutím k lidským právům. Musí odstranit rozdíly v regulaci, to nebezpečné vytlačit celosvětově, podporovat ekologické zemědělství a zavést striktní odpovědnost výrobců přípravků.
Členské státy by měly zavádět akční plány, zahrnující podněty pro užívání alternativ místo nebezpečných pesticidů spolu se závaznými časovými plány, kdy se tyto látky úplně přestanou užívat. K tomu jsou potřeba národní úřadovny, nezávislé kontroly a licence (ty ČR má, taková rozvojovka ještě nejsme). Ale důležité je také pravidlo, že přednost musí dostat alternativy bez chemie.
Jde o to, aby tímto směrem mířila i věda a zemědělský výzkum, zemědělské školství a informování veřejnosti. Zavádějící informace musí být trestné. Zpráva navrhuje, aby akční plány pamatovaly i na pomoc chemickému průmyslu, který se musí přeorientovat na lepší alternativy. Ale hlavně: V žádném případě nepodporujete pesticidy dotacemi, naopak je zatižte daněmi a poplatky!
Takhle do nich (říkají si včely).
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
