„Šetřit se, šetřit se, šetřit se!" Ministr byl opravdu rozzloben. Takový nápis nad vchod ministerstva financí nepatří! Buď si dělníci místo práce moc čtou, že těch 12 miliard necháváme ve Švýcarsku z nějaké lenosti - nesmysl, ušetřili jsme za poštovné. Nebo - a to je pravděpodobnější - se konečně provalilo jejich úplné večerní vzdělání z minulého režimu, kde si první hodinu vždycky sborově opakovali poučku Učit se, učit se, učit se!

Nápis nad ministerstvem financí je tedy konečně vytesán správně a my se můžeme věnovat aktuálnějšímu večernímu vzdělávání. Jeho hlavní heslo už známe, pan ministr jím začíná každé své veřejné vystoupení, a my si je pro jistotu každou první hodinu, poctivě, všichni a po celou dobu, zadeklamujeme. Druhá hodina je pak věnována poutavému příkladu z historie, který dokládá, že zodpovědná vláda se pozná podle toho, že se v tomto ohledu nikdy nesplete.

Onen příběh začíná tím, že byla jedna vláda a ta měla růst a dluhy. Teď se nebavíme o tom, že tyto dluhy byly zděděné. Křesťan také příliš nediskutuje nad faktem dědičného hříchu. Jeho úkolem není hřích někomu přišít, ale přijmout. Tahle vláda ovšem byla divná. Chtěla nás sice vrátit zpátky, ke znárodňování a frontám na banány, ale zamotala se do toho, že sem na oko zvala nejrůznější kapitalisty a jejich miliardy dolarů, jaké jsme tu od té doby nikdy neviděli. Hospodářství rostlo, lidi se měli trochu líp. Všechno jí nějak unikalo mezi prsty. Nedokázala ani zrušit volby, prostě nic.