Americká politika často působí dojmem díla nezvládnutelných chaotů, ale nenechte se mýlit, když dojde na hlasování, vládne železná kázeň. Všichni republikánští senátoři jako jeden muž nakonec hlasovali pro Trumpovu daňovou reformu, a všichni demokratičtí senátoři, opět jako jeden muž, byli proti. Zbývající hlasování ve Sněmovně reprezentantů, které mělo potvrdit posledních pár změn, pak završilo první opravdu velkou Trumpovu výhru. Největší politickou pecku prvního roku vlády.

Je to i důsledek faktu, že jeho elektorát za ním pevně stojí. U jeho voličů ztroskotaly všechny pokusy prezidenta rozviklat. Veřejnost zůstává rozdělena na podpůrce a odmítače Trumpa zhruba stejnou měrou jako na začátku, jedni i druzí mají 40 procent. Mezi těmito dvěma tábory pak stojí asi 20 procent nezávislých. Jenže odmítači nemají figuru, která by jim přitáhla hlasy pro jejich kandidáty v nejbližších volbách v listopadu příštího roku. To v Trumpově táboře není pochyb, kdo je šéf a má hlavní slovo při sestavování kandidátek. Žádný z republikánských zájemců o politickou živnost proto nechce udělat tu chybu, že by zrovna teď nesouhlasně pípnul.

Demokrati odmítli reformu za hlasitého kvílení, že zvýší státní dluh, zatímco republikáni srší jistotou, že nižší daně naopak povzbudí ekonomiku a vytvoří pracovní místa. Vymlouvat to demokratům nemá cenu, dluh by jistě rostl i bez kvílení. Rostl dosud, poroste zas. Ale ani republikánům nelze bránit, když se chtějí vytahovat růstem. Americká ekonomika prožívá konjukturu, takže nějaké ty experimenty unese. Klíčový rozdíl je v tom, že zatímco demokrati mají starost o HDP, kterým se nikdo nenají, republikáni slibují víc peněz v kapsách voličů.

Hodně lidí s nižšími příjmy si polepší, protože reforma zavádí snížení sazeb i daňového základu. A čtvrtině voličů jsou daně úplně jedno, aspoň ty z osobních příjmů, protože žádné neplatí, jsou pod prahem. Proto je celá reforma zajímavá také jako cvičení v politickém marketingu, ve kterém se funkční nástroje kombinují s chrastítky, schopnými zaujmout veřejnost.

Vlajkovou lodí reformy je fakt, že sazba daně z příjmů organizací klesne skoro na polovinu, na 21 procent ze současných 35 procent. Vypadá to náramně, je to obrovský skok, který má být živou vodou pro podnikání. V daních je však důležité nejen ono procento, ale také daňový základ, čeho se to týká, a co je naopak odkopnuto výjimkou.