Zrušení tendru na Temelín je rozumný krok polostátní společnosti ČEZ a důvodů je spousta. Ten nejslabší spočívá v tom, že tu elektřinu nikdo nepotřebuje, protože celá současná temelínská produkce se vyváží.

Když jsem se o tom bavil s lidmi od fochu, neviděli na masivním exportu elektřiny nic divného. Je to přece obchod s vysokou přidanou hodnotou, výroba elektřiny je technologicky náročná disciplína. Jenže ve stejné době, kdy se poukazovalo na absolutní nezbytnosti dostavby dalších dvou velkých jaderných bloků, byla na stole stejně naléhavá nezbytnost prolomení uhelných limitů. Původně se přitom Temelín zdůvodňoval jako nejčistší způsob, jak se zbavit závislosti na nekvalitním uhlí.

Potvrzuje to cynické pokrytectví české energetické debaty, která je ochotna střídat argumenty jak ponožky. Hlavně aby se někde zkoncentrovala velká částka peněz, o kterou se stačí otřít, a člověk je nadosmrti vysmátý.

O něco silnější je argument neschůdné ekonomiky nového jaderného provozu. Ve skutečnosti je naprosto nevyčíslitelná, protože jedinou spolehlivou zákonitostí výstavby jaderných elektráren je neustálé oddalování okamžiku, kdy to bude hotovo, zatímco se průběžné zvyšuje cena stavby. Nemusí to vždycky dopadnout jako se stavbou americké elektrárny Shoreham na Long Islandu u New Yorku, která se stavěla 12 let, a rozpočet mezitím vzrostl 18 krát.

V době největšího rozkvětu amerických jaderných elektráren v 60. a 70. letech minulého století činil průměrný růst nákladů během výstavby trojnásobek původně uvažované částky. Tím se podle všeho nastavil celosvětový standard. Na trojnásobek vzrostly náklady i často protřepávané finské jaderné elektrárny Olkiluoto 3, kterou staví francouzská Areva. Jistě to bude špička, ale až bude hotová. Na začátku byla jistota, že spustí roku 2010, ale to se nepovedlo. Teď není jasné, zda se to zvládne aspoň do roku 2016.