Každý čtvrtý český žák nezvládá testy základních gramotností a nedosahuje úrovně považované za nezbytnou pro efektivní fungování ve společnosti. Výdaje na české školství jsou pod průměrem OECD a čeští učitelé mají poloviční platy ve srovnání s českými vysokoškoláky s jiným zaměřením. Chybí systematická podpora snaze škol vycházet vstříc individuálním potřebám žáků a nabízet vzdělání jako nástroj společenského začleňování.

Je to smutné čtení. Nahlížíme do čerstvé zprávy OECD o stavu a výhledech školské politiky v ČR Education Policy Outlook: Czech Republic (http://www.oecd.org/edu/EDUCATION%20POLICY%20OUTLOOK%20CZECH%20REPUBLIC_EN.pdf), kterou tato mezinárodní organizace otevírá novou sérií dílčích analýz, a špatné jsou především doklady prudkého zhoršení. Sesouváme se pod průměr a leckteré výsledky jsou prostě nepřijatelné. V zemi Komenského nyní opouštějí základní školy žáci se znalostmi, které nestačí na průměr 15 letých vrstevníků v OECD, jak ukázaly mezinárodní srovnávací testy základních gramotností PISA 2009. Byli jsme v něm podprůměrní jak ve čtení, tak i v souhrnném hodnocení.

Avšak i tam, kde ČR patřila k premiantům a nyní je aspoň vyhovující, vidíme ústup ze slávy. V mysli kvasí neodbytná úvaha, že současná katastrofa české ekonomiky může mít další pokračování nejen kvůli svazujícím státním dluhům, které pravicové vlády nasekaly na rekordní úrovni, ale také v důsledku eroze někdejší konkurenční výhody ČR, kterou byla vysoká vzdělanost a kvalifikace našich občanů.

ČR se drží na předních místech žebříčku podílu absolventů středních škol ve věkové skupině 25 – 34 let. Našich 94 procent je podstatně výše než průměr OECD 82 procent. Jenže větší je i podíl těch, kdo touto úrovní vzdělání bohužel skončil. Absolventů terciárního vzdělání máme v této věkové skupině pouhou polovinu průměru OECD (ČR má 23 %, OECD 38 %).

Okamžitě se ozvou hlasy, že v Německu a Rakousku jsou na tom stejně, protože to, za co by někdo v USA dostal vysokoškolský diplom, zvládne u sousedů formálně vyšší střední Hochfachschule v gesci Hospodářské komory. Jenže tato argumentace nám moc nepomůže, protože ve skutečnosti nemáme takový typ škol, které by programově vycházely vstříc praxi špičkových exportních podniků. V Německu a Rakousku jsou pak tyto školy součástí systému celoživotního vzdělávání, a to také v ČR prakticky chybí. Přitom je jedním ze základů konkurenceschopnosti.