Musela to být upocená schůze Bankovní rady, i když tam jistě mají klimatizaci, ale v tomhle vedru v černých hadrech se prostě nedá vydržet. Výsledek přitom neodpovídá míře trápení. Nepatrné zvýšení základní úrokové sazby ČNB o čtvrt procentního bodu na 1,25 procenta má podobnou funkci jako budovatelské písně ryčící z tlampačů za komunismu. Neříká nic, jen udržuje dobrou náladu. Ekonomika roste, byť trochu zpomalí na 3,2 procenta ročního přírůstku HDP, ale jinak to klape jako na drátkách.

Fous, o který se zvýšily úrokové sazby na cestě z krajin blízko nuly, je zatím natolik zanedbatelný, že komerční banky nehodlají reagovat. Hypotéky možná dokonce klesnou, protože víc je ovlivní zpřísnění podmínek, které vypukne v říjnu. Bankám se nelze divit, že se chovají náborově, co nenaberou teď, bude na dlouhou dobu ztraceno.

Takže havaj, inu léto. No, léto… Spíše národní katastrofa v podobě sucha, jaké tu možná zatím nebylo – a které se může v příštích letech opakovat. Ale to je starost vlády. Centrální banka jí může pomoci pouze v tom, že jí bude nadávat, kdyby rozsáhlá opatření čerpala hlouběji ve směru zadluženosti nebo povzbudila mzdy ve směru inflace.

Nějaká rizika však vidí dokonce i ČNB. Guvernér Jiří Rusnok je zmínil spíše na okraj. Jedním z nich je neochota koruny posilovat, druhým nárůst protekcionistických opatření ve světovém obchodu.

To si zaslouží komentář.