Výsledky boje s pandemií přinášejí skóre, na které by si nikdo nevsadil. Žebříček podle počtu mrtvých na milion obyvatel vede Belgie s 864 před Británií (700). Z evropských zemí je v první desítce ještě Španělsko, Itálie, Švédsko a Francie. Spojené státy (necelých 500) jsou osmé. Naopak asijské země, kde to začalo, Jižní Korea, Tchajwan, Čína nebo Vietnam, jsou na konci takového seznamu. Ale mezi těmi nejúspěšnějšími najdeme i Slovensko, klobouk dolů. Tolik aspoň říkají údaje o zemích, kterým se dá věřit. (ZDE)
Špatně tedy zatím dopadly země s dobrou zdravotnickou službou, snad že na ni příliš spoléhaly. Trochu jiná je situace v Spojených státech, kde se sešla zhoubná racionalita maximálně privatizovaného zdravotnictví s pohrdáním vědou ze strany prezidenta Donalda Trumpa. Ten povzbuzoval urychlené otvírání společnosti k normálnímu životu bez ohledu na varování epidemiologů. Místo přírůstků HDP tak má znovu přírůstky případů kovidu. Nejhorší situace je překvapivě ve státech slunečního pásu, takže padá iluze o sezónním charakteru epidemie.
Americký Kongres se rámcově dohodl na prodloužení federálních podpůrných opatření v rozsahu jednoho bilionu dolarů, ale není dohoda na tom, komu je dát, na co a za jakých podmínek. Prezident Trump se pokusil spor rozštípnout metodou prezidentského dekretu. Avšak rozdává jen práva na podporu, nikoliv už finance, ty nemá, tam se bez kongresů ve státech i federaci nehne. Chce tedy sáhnout do federální rezervy na přírodní katastrofy, ale když ji na začátku sezóny hurikánů rozdá na podporu v nezaměstnanosti a sociální příspěvky, koleduje si o malér.
Vyvodit z toho lze jediné – bude to ještě tvrdé. Vlády musí hledat způsoby, jak zátěž rozložit více rovnoměrně, jinak to někde rupne. V Česku už se proto začalo mluvit o progresívním zdanění. Ministryně financí Alena Schillerová se podělila o úvahu, že zrušení superhrubé mzdy a zavedení skutečné sazby daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 procent musí provázet ještě druhá sazba pro vyšší příjmy čili návrat k progresi.
Pokud si vzpomínám, mívali jsme čtyři sazby, ale to teď nechme stranou, jde o princip. Rovná daň byla znakem příslušnosti k nerozkoukaným postkomunistickým ekonomikám, kterým se podařilo vnutit recepty „washingtonského konsensu“ vytvořené původně pro podmínky jihoamerických vojenských diktatur.
Snížení příjmové daně pro většinu obyvatel je formou podpory domácí poptávky. Je přece jedno, jestli se lidem peníze rozdávají, nebo neberou. Poptávka má pomoci znovu roztočit kola. Ve stejném duchu se uvažuje o nástroji, který je určen podnikům a spočívá ve zrychlení odpisů. Odpisy, podobně jako úrokové náklady, jsou součástí „daňového štítu“, odečítají se od zdanitelného příjmu. S nápadem přišlo ministerstvo průmyslu, ale seznam toho, na co to půjde uplatnit, chce sestavovat ministerstvo financí, neboť jde o jeho peníze. A tak údajně uvažuje i o možnosti, že od daňové povinnosti bude možné odečíst půlku ceny nového auta (odpis aut se zkrátí na dva roky). (ZDE)
Jistěže by to pomohlo domácímu automobilovému průmyslu, který zatím dostal dvakrát větší ránu, než byl průměrný pokles celé české ekonomiky. Jenže vlády by měly přistupovat k pandemického otřesu nejen jako ke hrozbě, kterou je třeba zmírnit, ale také jako příležitosti využít podpůrné nástroje ve prospěch změn, které žádá budoucnost. To se týká zejména českého automobilového průmyslu, který se zasekl v éře spalovacích motorů.
Třeba si to ještě rozmyslí. Nový předseda představenstva automobilky Škoda Auto Thomas Schäfer hodlá věnovat zvláštní pozornost elektrifikaci a digitalizaci. Sdělil to ve svém prvním dopise zaměstnancům. Jde mu o to, aby automobilka zůstala pro zákazníky atraktivní a její výrobky odpovídaly přání zákazníků.
Je tu ještě jeden krok české vlády z oblasti daní, a ten je podle všeho nesporný. Jedná se o daňový paušál pro živnostníky. Ale protože pro ty, kdo projeví zájem a nemají příjem nad 800 tisíc korun ročně, počítá s daňovou platbou, která by v přepočtu znamenala jen symbolickou stovku měsíčně, vlastně nejde ani tak o daně. Zajímavější jsou další částky, které by byly ve sdružené paušální platbě zahrnuty, a každá má trochu jiný smysl.
Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
Dívejme se na z hlediska platby a užitku. Nejjednodušší je to se zdravotním pojištěním, zaplatíš, co máš, a dostaneš, co potřebuješ. Samozřejmě, že i tento zdravotní komunismus má svá úskalí. Pomiňme plastickou chirurgii, která řeší nedodělky Pánaboha. To ať si klidně každý zaplatí ze své kapsy, se zdravím to nemá nic společného. Ostatně, jde to i bez krve, pivo taky dělá krásná těla. Zato u optiků a zubařů už o zdraví jde, přesto z bezplatného systému z větší části vystoupili. Skromní nejsou, za výdaj na brýle lze koupit dobré kolo, a když v ordinaci odevzdáte zuby a nestačí vám klapačky, zaplatíte jak za menší auto.
Se sociálním pojištěním je to trochu tvrdší. Většina dnešních živnostníků si koleduje o minimální důchod. Nic takového sice nemáme, ale s velkou pravděpodobností bude vytvořen, protože nelze nechat milion občanů padnout na dno. Jenže dokud je člověk mladý, s vrabcem v hrsti nemyslí na holuby na střeše. Byl bych blázen, kdybych každodenní jásot vyměnil za investici do života, který už nebudu vnímat.
Nebo je to jinak? Jak má mladý člověk vědět, co ho k stáru doopravdy čeká? Dříve bývala povinná vojna, abychom se připravili na něco, co nejspíš nepřijde. Užitečnějším by byly cvičné týdny pro něco, co přijde s naprostou jistotou. Vládní návrh to v chystaném paušálu řeší jednoduše, zvedl sociální pojištění aspoň o těch 15 procent nad zákonné minimum.
U daní jsme na symbolické částce zůstali. Jo, to před takovými patnácti lety živnostníci (OSVČ) zaplatili třetinu toho, co zaměstnanci. To už je dávno pryč. Dnes živnostníci neplatí skoro nic a zaměstnanci krmí státní pokladnu dokonce víc než korporátní sektor. Celostátní výběr daně z příjmů ze závislé činnosti dá dohromady o třetinu vyšší částku než výběr daně z příjmů právnických osob.
Od zaměstnanců se to vybírá snadno, nikdo se jich neptá. Zato u živnostníků se původně zavedl systém, který nejlépe charakterizují dvě nuly – nic nedáš, ale státu je to jedno, jen nic nedostaneš. Snad s výjimkou škol, dálnic nebo jaderné elektrárny. Avšak žádná nemocenská, žádná dovolená a k důchodu popelnice. Původ systému dvou nul spočíval v dávné potěmkiádě, která v 90. letech překryla rozpad domácího průmyslu nepatrnou vykazovanou nezaměstnaností. Každý, kdo přišel o práci a v zoufalství si zaběhl na živnostenský úřad pro IČO, ze statistiky pochopitelně vypadl.
Začít s podnikáním bylo stejně snadné, jako když přijdete k lanu, po kterém lze odkráčet na protější břeh Niagary. Proto bylo dovoleno trochu šidit a přikrádat. Moc ne, od toho tu jsou jiní, ale kdo se proti tomuto přístupu ohradil, byl proti svobodě a demokracii. Politické strany, které připravily lidi o práci, si tak ze stejných lidí udělaly elektorát, kterému nabízely, že za jejich vlády nějaká ta šedivější nebo i černější ekonomika projde.
Bývaly časy, kdy byly registrovány skoro dva miliony OSVČ, takže jsme byli nejpodnikavější národ na světě. Dnes toto číslo vypovídá hlavně o tom, že opravdu velký počet občanů bude mít naprosto mizerný důchod. Jak už jsme zmínili, daňový paušál se snaží odpoutat od této praxe, ale postihne jen zlomek těch, koho to čeká. Ministerstvo financí očekává, že se přihlásí přibližně 127 tisíc lidí.
To číslo je překvapivě určité na to, že jde o odhad. Vychází však z nastavených podmínek. Paušál bude dobrovolný, ale jen pro ty, kdo mají roční příjem z podnikání do 800 tisíc korun a nejsou plátci DPH. Těch je teď 369 tisíc. Jenže k paušálu už nelze uplatňovat náklad na auto nebo slevy na děti a další úlevy. Tím se ta skupina zredukuje. Výnos sociálního pojištění má být lepší o půl miliardy ročně, na daních to hodí čtvrt miliardy navíc.
Berme to tak, že z hlediska veřejných rozpočtů to jsou drobné, ale z hlediska zúčastněných osob je to zlepšení, které už tu mělo dávno být. Jinou věcí je, co udělat s veřejnými rozpočty, když ekonomika pár týdnů stála, může se zaseknout znovu, daně a pojištění se pro velkou část lidí na půl roku zrušilo, protože by je stejně nebyli schopni platit, a hrubá představa o celkových nákladech oživování ekonomiky je půl druhého bilionu korun, pravda, i za účasti bank a investorů.
Státní rozpočet vykázal v červenci deficit 209 miliard korun a nově tedy má prostor až na schodek půl bilionu, i když podle premiéra Babiše to prý bude nakonec o něco lepší. Lepší znamená v této souvislosti méně než dobré. Pro doplnění daňových příjmů bude dobré zaměřit pozornost zejména tam, kde peníze jsou. A taky jak důsledně zabránit jejich odtoku ze země nějakou finanční Punkvou.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: PV
