Čeká nás skutečná globální obchodní válka? Dosavadní výměna úderů mezi Spojenými státy a Čínou už vystoupala na hladinu obchodní výměny ve výši přes 100 miliard dolarů na obou stranách. Jakmile se to přenese do roviny (jak zaznělo kdesi na vojně) „jak vy k my, tak my k vy“, pak to válka bude i se svou klíčovou vlastností, že nikdo neví, jak dopadne.
To nic nemění na faktu, že současná hyperglobalizace je neudržitelná, volný obchod nemůže mít jiný výsledek než nezvládnutelné schodky, jak obchodní, tak fiskální. Velké obchodní přebytky jsou stejně nebezpečnými zdroji makroekonomické nestability jako velký dluh. Volný obchod je vynuceným důsledkem nadvlády financí, které vyžadují stále vyšší parazitní rentu, a k její obsluze jsou nutné vytrvale rostoucí trhy, obsazení stále větší části světa jako dodavatele zdrojů a práce i jako odbytiště zboží. Jenže to nutně naráží na fakt, že Země je jen jedna, a všichni nemohou obsazovat stále větší kus…
Obrana je možná, ale musíme se na ní shodnout, ale i když se shodneme, dlouho to potrvá. Složité to není. Globální nestabilitě se můžeme bránit tím, že snížíme svoji závislost na dovozech tam, kde to jde. Diktát nesmyslného růstu lze zmírnit tím, že vedle velkých bank, bojujících za rentu, začnou vznikat i menší vzájemnostní banky pro obsluhu ekosystému lokální ekonomiky pro místní spotřebu. A taky, když obnovíme hodnotu skromnosti jako významné ctnosti a začneme spotřebu omezovat na to, co opravdu potřebujeme.
Ale zpátky do bitevní vřavy. Víkend byl příležitostí k hlubšímu zamyšlení a výsledkem jsou uklidňující prohlášení Washingtonu, že ochranná cla nespustí hned, bude ještě možné jednat a obchodní válce se lze vyhnout. Kdyby však k ní došlo, Čína tahá za kratší konec, přitvrdit nemá kam, protože o moc víc než za 100 miliard dolarů ročně toho od USA nekoupí.
Jinou věcí je, zda to má smysl. Trump zpočátku argumentoval národní bezpečností, tedy potřebou zachovat určitou úroveň výroby strategických potřeb doma. Avšak hned počátek vyjednávání ukázal, že spíše se jedná o nátlak v rámci probíhajících obchodních jednání se sousedy (NAFTA) nebo s Jižní Koreou. Znovu se tak jedná o impulzívní reakci na něco, co znepokojuje americkou veřejnost, ale izolované jádro tvůrců politiky v Bílém domě rychle uvázne ve washingtonském močálu velkých zájmů.
Může to dopadnout špatně taky proto, že v zemi rozdělené hlubokými politickými příkopy je za úspěch považován pouhý neúspěch politického protivníka, podle hesla „čím hůř, tím líp“. Ale často vyhrává i třetí vzadu. Podle nositele Nobelovy ceny Josepha Stieglitze, profesora ekonomie na newyorské Columbia University, také obchodní souboj s Čínou vyústí do tlaku na větší otevřenost čínského trhu pro americké finanční služby a pojišťovny. Pak na tom ovšem nevydělají dělníci ve státech Rezavého pásu, ale Wall Street, píše na serveru Project Syndicate.
Joseph Stiglitz považuje za nesmysl řešit obchodní schodek USA prostřednictvím ochrany vůči jedné zemi. Tvrdí, že pokud to zabere, pracovní místa nepřibydou v USA, ale přestěhují se z Číny do Bangladéše nebo jiné levnější země. Trump by se musel věnovat obchodnímu schodku USA s celým světem. Ale i kdyby to dosáhlo snížení dovozu, nejspíš jen krátkodobě, a někdo na to v USA zareagoval, místo nových dělníků nastoupí jen roboti.
Stieglitz Trumpovi vyčítá, že reaguje pozdě, na problémy, které už stačily zmizet. Zeď na hranicích s Mexikem chce stavět v době, kdy už se příchod imigrantů od jižního souseda prakticky zastavil. Zatímco Číně stále vyčítá, že zneužívá k obchodu uměle podceněnou měnu, čínská vláda už naopak pomáhá posílení jüanu. Také s krizí v ocelářství se Trump utkává ve chvíli, kdy světové ceny oceli vystoupaly o 130 procent ode dna. Avšak prezident, který věnuje takovou energii problémům minulosti, ponechává stranou problémy budoucnosti, jako je umělá inteligence.
Tady Stiglitz poukazuje na zásadní rozdíl mezi Čínou a ostatním vyspělým světem. Pro vývoj umělé inteligence jsou potřeba velká data, a to je politická otázka. Zatímco v Číně jsou data o chování více než miliardy občanů k dispozici, jinde se věnuje větší pozornost ochraně soukromí, transparentnosti, bezpečnosti a pravidlům ochrany hospodářské soutěže. Zejména EU se velice soustřeďuje na ochranu osobních údajů, na něco, co Čínu netíží.
Čína má velice výhodné prostředí pro vývoj umělé inteligence, a to se netýká jen technologického sektoru. Bude ovlivňovat všechny sektory ekonomiky, upozorňuje profesor Stiglitz. Proto je tu jasná potřeba světových standardů pro vývoj a nasazování umělé inteligence a technologií, které jsou s ní spojené.
Evropanům však Stiglitz radí, aby vytrvali ve své snaze o ochranu soukromí a neobětovali ji rozvoji obchodu. Je přesvědčen, že v budoucnosti budeme muset uvažovat o vytvoření nového režimu obchodu mezi státy se zásadně odlišnými ekonomickými systémy, historií, kulturou a společenskými preferencemi. Jen je těžké se na to soustředit, když musíme sledovat proud tweetů a dávat přednost snaze nenechat se strhnout do jedné propasti za druhou…
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
