Čeká nás skutečná globální obchodní válka? Dosavadní výměna úderů mezi Spojenými státy a Čínou už vystoupala na hladinu obchodní výměny ve výši přes 100 miliard dolarů na obou stranách. Jakmile se to přenese do roviny (jak zaznělo kdesi na vojně) „jak vy k my, tak my k vy“, pak to válka bude i se svou klíčovou vlastností, že nikdo neví, jak dopadne.

To nic nemění na faktu, že současná hyperglobalizace je neudržitelná, volný obchod nemůže mít jiný výsledek než nezvládnutelné schodky, jak obchodní, tak fiskální. Velké obchodní přebytky jsou stejně nebezpečnými zdroji makroekonomické nestability jako velký dluh. Volný obchod je vynuceným důsledkem nadvlády financí, které vyžadují stále vyšší parazitní rentu, a k její obsluze jsou nutné vytrvale rostoucí trhy, obsazení stále větší části světa jako dodavatele zdrojů a práce i jako odbytiště zboží. Jenže to nutně naráží na fakt, že Země je jen jedna, a všichni nemohou obsazovat stále větší kus…

Obrana je možná, ale musíme se na ní shodnout, ale i když se shodneme, dlouho to potrvá. Složité to není. Globální nestabilitě se můžeme bránit tím, že snížíme svoji závislost na dovozech tam, kde to jde. Diktát nesmyslného růstu lze zmírnit tím, že vedle velkých bank, bojujících za rentu, začnou vznikat i menší vzájemnostní banky pro obsluhu ekosystému lokální ekonomiky pro místní spotřebu. A taky, když obnovíme hodnotu skromnosti jako významné ctnosti a začneme spotřebu omezovat na to, co opravdu potřebujeme.

Ale zpátky do bitevní vřavy. Víkend byl příležitostí k hlubšímu zamyšlení a výsledkem jsou uklidňující prohlášení Washingtonu, že ochranná cla nespustí hned, bude ještě možné jednat a obchodní válce se lze vyhnout. Kdyby však k ní došlo, Čína tahá za kratší konec, přitvrdit nemá kam, protože o moc víc než za 100 miliard dolarů ročně toho od USA nekoupí.

Jinou věcí je, zda to má smysl. Trump zpočátku argumentoval národní bezpečností, tedy potřebou zachovat určitou úroveň výroby strategických potřeb doma. Avšak hned počátek vyjednávání ukázal, že spíše se jedná o nátlak v rámci probíhajících obchodních jednání se sousedy (NAFTA) nebo s Jižní Koreou. Znovu se tak jedná o impulzívní reakci na něco, co znepokojuje americkou veřejnost, ale izolované jádro tvůrců politiky v Bílém domě rychle uvázne ve washingtonském močálu velkých zájmů.