Také hlasité úvahy potrefených o tom, že trafiky jsou v pořádku a jediným smyslem politické kariéry je osobní zbohatnutí, jsou projevem zoufalství. Kdesi na internetu jsem našel hlášku, že přibývá osob „s třesoucím se hlasem a rukama“. Možná, že vkládají poslední naději ve velké peníze a velká zadání změn v justici i policii, která nejspíš kolují někde v pozadí – ale spolu s nimi i obavy, že to někdo poslouchá. Ti, kdo spustili špehování tajnými službami pro soukromé cíle a vyhledávání kompro, najednou zjišťují, jak je nepříjemné, když je pozornost pro změnu obrácena na ně. 

 

V úterý pokračovala i rozvíjející se akce občanských iniciativ Za novou sněmovnu spojená s peticemi, které žádají po poslancích, aby podpořili usnesení o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle článku 35 odst. 2 Ústavy České republiky a zabránili tak dalšímu rozkladu státu.

 

Není to nápad pár bláznů. Jak ukázal bleskový průzkum České televize, předčasné volby by podpořilo 49 procent dotázaných – a to byli lidé dotazováni ještě předtím, než se začala policie zajímat i vládní špičky. Myšlenku pouhé výměny premiéra podporuje pouhých 14 procent dotázaných, evidentně ani všichni ti, kdo preferují koaliční strany.

 

Znechucení z korupce je děsivé. Trafiky (obsazování míst ve vedení státních a polostátních firem považuje za korupci vždy 58 procent dotázaných, tedy nejen ti, kdo si všímají výměny trafiky za hlas. Za součást politiky to považuje jen 18 procent dotázaných.

 

Tady stojí za připomenutí profesorky Vladimíry Dvořákové, která vidí naši republiku v zajetí systematické korupce.

 

Psali jsme o tom v závěru loňského roku, kdy se děla ta kriminální zvěrstva s výměnou poslanců za ochotnější. Vrcholem bylo schvalování církevních restitucí nejen v nové sestavě, ale dokonce i o přestávce sněmovního jednání, když zděšená opozice raději opustila sál. Profesorka Dvořáková navíc upozorňuje, že naše choroba má decentralizovaný charakter (nabízím také výraz „roztroušený“, jako ochrnující skleróza), kdy se korupční systém vymkl kontrole centra a iniciativu převzali kmotři z regionů, schopní prosazovat zákony a celostátní priority podle vlastní potřeby. Konečně si tedy o těchto věcech začínáme číst i v konkrétních obviněních.

 

Účast na protestním shromáždění na pražském Klárově byla skromná, pár desítek lidí. Přizdobil ji vtip organizátorů, kteří si stěžovali na televizi, že uvádí jen sto nebo dvě stovky účastníků, „když je jich tu sto padesát tisíc“. Bohužel nebylo, ale potřeba bylo. Spisovatelka Lenka Procházková, ze které vyzařuje obrovská energie, jako kdyby se vrátila před davy roku 1989, vyzvala občany, aby podobná shromáždění organizovali všude. Ve všech městech je nějaké náměstí, kde se lidé mohou sejít a říci, co si o tom myslí. Nakonec se sejdeme na Václaváku, protože to je místo, které se osvědčilo ve chvílích, kdy si občané vynutili nějaké historické změny.

 

Na shromážděních se mohou podpisovat petice za rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb. Kolem tohoto požadavku už vzniká spontánní koalice, jejíž prohlášení najdeme i na stránkách ProAltu.

 

Jak se z něj dozvídáme, „v této ad hoc koalici je zatím sdruženo několik odborových svazů a občanských iniciativ, které dlouhodobě kritizují asociální a nespravedlivou politiku končící pravicové vlády. Soustavně také upozorňují na podezřelé praktiky, stranické trafiky, cinknuté státní zakázky, účelově odkloněné veřejné peníze a jiné formy „politiky“. S touto vládou ovšem duch neoliberálních reforem neodchází, pouze se bude chtít vrátit v nové formě. A tomu je třeba říci jasné ne.“

 

Podporu do úterý ohlásili:

 

Alternativa zdola – Ekumenická akademie Praha – Iniciativa ProAlt – Mladí sociální demokraté – Národní rada osob se zdravotním postižením ČR – Odborový svaz Stavba ČR – Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR – Rada seniorů ČR – Spojenectví práce a solidarity

 

Jistě se přihlásí i další.