Už v pondělí večer proběhne první televizní debata amerických prezidentských kandidátů Hillary Clintonové a Donalda Trumpa. Napětí vzrůstá, situace se pěkně zahušťuje. Ke skandálům, podezřením a názorovým kotrmelcům se přidali teroristé, občanské nepokoje a divoké zprávy ze syrského bojiště. Volební preference jsou hodně natěsno, měsíc zpátky měla senátorka průměrný náskok před realitním magnátem pouhých 1,5 procenta, tedy v mezích statistické chyby.

Elektorát je v pohybu, Clintonová klesla, Trump se chytal. U Clintonové narůstá zátěž nedůvěry, senátorka se zamotává, nedá se věřit tomu, co říká o svém zdraví, stejně jako o věcech z minulosti, symbolizovaných tajnou státní poštou na soukromém účtu. Ve věcech domácí politiky mluví celkem rozumně, je patrný vliv Bernieho Sanderse, ale pokud jde o zahraniční politiku, komentátoři ji začali zařazovat napravo od Trumpa. Tedy extrémně napravo, jak radostně postřehli nejodpornější postavy z řad neocons. Už se hlásí, jako třeba Paul Wolfowitz, že chtějí tuhle dámu volit.

Na to taky reagoval Miloš Zeman, když řekl, že v této situaci radši Trumpa. Situaci vystihuje vtip, který vlastně není moc k smíchu. Víte, co je největší výhodou voleb amerického prezidenta? Zvolen může být jen jeden.

V senátorčině volebním štábu musejí mít oči jako tenisáky, když čtou čísla o mizivém vlivu své nákladné kampaně. Nezabírají pokusy převálcovat republikánského konkurenta masivní reklamní a publicistickou palbou. Hlavní média jsou na jejich straně, ale nepomáhá ani moudré vysvětlování, proč je Clintonová lepší, ani to, že se snaží Trumpa vytlačit ze stránek a obrazovek.

Odtažitý vztah médií Trumpovi naopak pomáhá. Výzkum potvrzuje, že jeho šance rostou, když se objevuje před očima méně. Jeho názorové přemety jsou vlídně přehlíženy. Vítězí představa, že důležitější je jeho ochota naslouchat lidem a dát jim slovo. Vypadá jednoduše? To je výhoda. Hladké řeči ukrývají pasti.