Občané jsou odborníky na to, jak chtějí žít, a architekti pak odborníky na to, co, kde a jak k tomu mít, vysvětluje architekt Petr Klápště z Pražského urbanistického kroužku, který je společnou platformou z občanského i akademického sektoru. Zajišťuje odborné zázemí občanským iniciativám. Klápště zároveň pracuje v Ústavu prostorového plánování ČVUT a v ateliéru Nature Systems, zaměřeném na udržitelné projekty.

Napřed tedy trochu teorie.

Klíčové je nastavení rozumného vztahu mezi třemi důležitými hráči. Prvním jsou laici, občané, druhým odborníci a architekti, a třetím úředníci, veřejná správa. Setkávají se tak tři hlavní role nad veřejným projektem:

1) Nositelé detailní znalosti, „zájemníci“ (stakeholders), současní nebo budoucí uživatelé mají informace o současných potřebách, o vhodnosti navrhovaných řešení. Projekt je připravován pro ně. Jde o jednotlivce (pravidelné nebo občasné uživatele) i organizace (neziskové organizace). Uvedou, co je pozitivního a negativního na současném řešení.