Živnostník s průměrným měsíčním příjmem skoro 67 tisíc při uplatnění paušálních výdajů ve výši 80 procent neplatí žádné daně, protože ty se rovnají odpočitatelné položce, upozorňuje dlouhodobá účetní Věra Říhová. Zato ti, kdo mají živnosťák k drobnému přivýdělku nějakou vedlejší činností, ať už po večerech, na mateřské nebo v důchodu, mají často problém, jak si vydělat na povinnou minimální platbu sociálního a zdravotního pojištění. A ve zcela jiné situaci je faktický podnikatel, který se vydává za OSVČ, ignoruje zákoník práce a najímá dělníky na švarcsystém. Ten parazituje na státu i na svých zaměstnancích.

 

Český systém živnostenského podnikání tedy není jen hladový, nebo jen supervýhodný. Je tam od každého trochu, jen té férovosti je málo.

 

Politici by měli místo nekonečného omlouvání seriózně zvážit takovou úpravu daní a pojistného, aby vycházela ze shodného základu, že i drobný přivýdělek je společensky žádoucí. Neměl by být mařen neúměrnými náklady. Minimální sazby pojistného takovými neúměrnými náklady jsou.

 

Na druhou stranu by neměl umožňovat, aby milionáři ze sebe dělali chudáky a parazitovali na systému, který pak musí financovat někdo jiný. Přehlížení pseudofirem s preudozaměstnanci, kde se nafukují a přesouvají náklady a zakrývají příjmy, takový parazitní systém umožňuje.

 

A všechny tyto šílenosti tady máme jen proto, že se lidem nevěří. No dobrá, ale proč se potom blokuje zavedení registračních pokladen, které by umožnily pracovat s reálnými čísly a usnadnily by spravedlivé nastavení výhod a povinností?

 

Je tu také otázka, proč se nechávají tak bezostyšně okrádat zaměstnanci, kteří jsou schováváni za živnostenský list a švarcsystém, přestože třeba parta zedníků žádného „pastevce“ nepotřebuje. Zvládli by to jako firma nebo družstvo. Ale dostanou se k zakázkám? Nejen proto, že výraz „družstvo“ zní mnohým jako sprosté slovo. Nejsou však součástí sítě upředené z korupce. Narušili by kruhové toky peněz mezi zadavatelem a anonymní firmou, která shodou okolností patří taky tomu zadavateli. Reálné odstranění anonymního vlastnictví by tedy bylo dalším krokem k zásadní změně.

 

A živnostníkům by pomohlo i to, kdyby pojem „veřejné investice“ neznamenal jen obrovité stroje a supervýkonné betonárky. Aby to nebyl jen cirkus, který přijede a odjede, ale v místě nikoho neuživí. Také lokální ekonomika potřebuje svoji infrastrukturu, která umožní, aby peníze v místě vycházely vstříc místnímu zboží a místním službám. K tomu jsou potřeba tržnice, hospodářské školy, lokální banky. Možná i zavádění místních měn, což znamená dořešení vztahů k národním měnám a daním.

 

Hlavní a vedlejší

 

Účetní Říhová nejde ve svých úvahách tak daleko, ale soustřeďuje se na to, kde problémy vznikají. Systémový nedostatek vidí v tom, že výběr daní a pojištění má zcela odlišný rámec. Zatímco sociální a zdravotní pojištění rozlišuje hlavní a vedlejší výdělečnou činnost, daňový systém nic takového neřeší. Na první pohled by se zdálo, že se tím usnadňuje pojištění živnostníků, protože OSVČ s vedlejšími příjmy platí zálohy pojištění v poloviční výši. Efekt je však přesně opačný. Pro tyto zálohy jsou stanoveny minimální částky, které musí živnostník zaplatit vždycky, ať už mu kšefty jdou, nebo ne. V daňovém systému je to opačně, tam se platí až od určité příjmové hladiny. Kdo nevydělá, neplatí. O to se stará odečitatelná položka z daní ve výši 24 840 korun.

 

Jak daleko tato odečitatelná položka reálně dosáhne, to zas obstarává výdajový paušál. Já třeba využívám odečtu paušálních nákladů ve výši 40 procent z příjmů (autorská činnost) a zhruba mi to vychází, protože obcházím placené konference, předplácím uzavřené internetové zdroje a kupuji obrovské množství zahraničního tisku a knih (čtu teď víc, než když jsem šéfoval a neměl na to čas). Kdybych nebyl líný a vedl účetnictví, došel bych ke stejným číslům. Řemeslné živnosti mají paušál 80 procent a nejspíš to pokryje nákupy materiálu a dopravu. Pokud se však za řemeslníka vydává podnikatel, kterému dělají tržby faktičtí zaměstnanci (a ti si navíc všechno platí sami), kopli jsme do zlaté žíly.

 

Přečtěte si, co o tom píše zkušená účetní Říhová v jednom z nejzajímavějších článků roku. Obsahuje i polemiku s popuzenými názory, které to vyvolalo. Tento článek by mohl být dobrým východiskem pro tvorbu politických programů těch stran, které to myslí s podporou samostatné výdělečné činnosti a drobného podnikání doopravdy.

 

Živnostníci – podnikatelé

 

„Toto je problém, kterému téměř nikdo nerozumí, ani já ne. Podnikatel jako fyzická osoba, která zaměstnává další osoby na zaměstnanecký poměr, není samostatně výdělečně činná zkrátka proto, že nepracuje samostatně, ale s někým dalším. Tento typ neodděluje od ostatních živnostníků ani zákon o dani z příjmu ani zákony o zdravotním a sociálním pojištění. Tento živnostník má firmu, ale daně platí jako fyzická osoba, tedy 15% a nikoliv 19% jako právnická osoba.

 

Tento typ živnostníka je nejvíce zvýhodněný a to je ten živnostník, o kterém se mluví jako o parazitovi. Má totiž výhody OSVČ i výhody zaměstnavatele. Platí pro něho strop pro OSVČ na sociální i zdravotní pojištění, a čím vyšší je jeho příjem, tím nižší je procento odvodů. Například u příjmu 6 milionů je odvod sociálního pojištění za rok 2012 pouze 5,87 % místo 29 %.

 

Tento živnostník je ten správný vykořisťovatel. Uveďme si příklad zase ze stavebnictví, kde je to nejvíce vidět.

 

Živnostník si vezme 10 stavebních dělníků jako zaměstnance. Stanoví jim mzdu 50 Kč na hodinu. Zákazníkovi ale počítá práci 150 Kč na hodinu. Když mu 10 dělníků se sazbou 50 Kč na hodinu odpracuje denně 12 hodin, což je v létě naprosto běžná pracovní doba na stavbě, vydělá denně 12.000 Kč (10 lidí * 12 hodin = 120 hodin * 100 Kč) do své vlastní peněženky, aniž by proto musel hnout prstem, protože skutečnou práci odvedli zaměstnanci. Veškeré náklady spojené se stavbou zaplatí zákazník. Živnostník - podnikatel nezaplatí ze své kapsy ani korunu, kam by přišel.

 

A tady se zastavím u příspěvku pana Petrose Michailidise. Není pravda, že si zaměstnanci nemusí pořizovat nic potřebného ke své práci. U tohoto typu živnostníka - podnikatele si zaměstnanci pořizují sami téměř všechno, od pracovního oděvu až po vlastní drobné nářadí. Neexistují žádné benefity jako jsou stravenky a další požitky. Dopravu na pracoviště si zaměstnanci většinou (ale tady to není pravidlem) zajišťují sami a za své. Například obchodní zástupci si hradí ze svých provizí úplně všechno, pouze ve firmách jako právnické osoby dostávají některé náklady uhrazené nebo dostanou služební telefon, notebook a někde i automobil. U fyzické osoby jako zaměstnavatele jsem nic takového neslyšela, ale nevylučuji to.

 

Mzda zaměstnance je dnes uzákoněná jako superhrubá mzda. Vím, že je to pro spoustu občanů těžko pochopitelný pojem a nedivím se tomu. Ve složitosti je schovaná státní zlodějina vůči zaměstnancům. Superhrubá mzda je hrubá mzda + odvod sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatele. To každý zaměstnanec musí mít ze zákona uvedené na své výplatní pásce, takže každý zaměstnanec vidí, kolik za něho zaměstnavatel odvádí.

 

Zastavila jsem se u názoru pana Petra Meluzína v příspěvku Zaměstnavatel za zaměstnance neplatí nic, kde uvádí teoretický výklad o tom, kdo vlastně hradí pojištění z mezd. Svým způsobem má pravdu. U OSVČ - podnikatele stoprocentně, podnikatel sice platí odvody ze své peněženky, ale do té si veškeré náklady na mzdy musí zaměstnanci dodat. Příměr k inkasu v bance je příhodný. U firem typu právnických osob jsou to společné firemní náklady.

 

V čem tkví ta státní zlodějina? Zaměstnavatel uhradí za zaměstnance 25 % sociálního a 9 % zdravotního pojištění z jeho hrubé mzdy a tento odvod si započte do nákladů snižujících základ daně z příjmu. O tento odvod pak platí menší daně. Tento odvod pak přičte k hrubé mzdě zaměstnanci, a ten z tohoto odvodu, tedy z příjmu stejného jako je "klobáska, jakou svět neviděl", zaplatí 15 % daň. Zaměstnanci tedy platí daně z příjmu, který nikdy nedostali a není pro ně ani žádným naturálním nebo benefičním příjmem.

 

Zaměstnanec s hrubou mzdou 10.000 Kč nezaplatí daň z příjmu 15% = 1.500 Kč, ale zaplatí 15 % ze superhrubé mzdy 13.400 Kč = 2.010 Kč, zaplatí tedy daň ve výši 20,1 %, protože jeho výdělek je ve skutečnosti 10.000 Kč (tady se paní Říhová spletla a později to uznala, chtěla kulaté číslo, ale u takto nízkého příjmu daň pokryje daňový odečet – zf). Je to porušení zákona o dani z příjmu a diskriminace skupiny osob pracující závislou činností. Bylo na to upozorňováno mnoha lidmi, účetními, ekonomy, daňovými poradci, bylo napsáno mnoho kritických článků, přesto se nenašel jediný politik, který by podal žalobu k ústavnímu soudu nebo se jinak vzepřel této státní zlodějině.

 

A tento daňový rozdíl mezi zaměstnancem a živnostníkem - podnikatelem je skutečně parazitní, zaměstnanci platí 20,1% místo 15% a podnikatel platí 15% místo 19%. V s.r.o. a a.s. zaměstnanci sice platí také 20,1% daň, ale firma jako právnická osoba platí 19%.

 

Parazity jsou tedy myšleni pouze živnostníci, kteří mají zaměstnance. Můžeme s tím souhlasit, nebo to odmítat, to už záleží na každém z nás.“