1. Neznalost Ústavy

Soudci Nejvyššího soudu na základě jednoduché úvahy dospěli k závěru, že na tři stíhané poslance se vztahuje imunita. Nepamatuji se, že by o podobné možnosti Ivo Ištvan mluvil, jen on sám pak ví, jestli o ní někdy alespoň uvažoval. Jestli jde v tomto případě o neznalost či úmysl, je jedno. Zásadně tím porušil práva obviněných.

 2. Neúměrné prodlužování vazby

Prohlášení Ondreje Páleníka potvrdilo zatím pouze předpokládané. Vazba pro osm obviněných se neúměrně natahovala a jejím cílem bylo více než vyslechnutí svědků zlomení podezřelých. Bývalého náčelníka Vojenského zpravodajství drželi ve vazbě 37 dní, aby vyslechli jednoho svědka. To je zásadní porušení principů spravedlivého procesu a selhání vyšetřovatelů.

3. Otálení s výslechem

Petr Nečas i Miroslav Kalousek si výslech museli, svými slovy, vykřičet. Expremiér byl při výslechu zastrašován, advokátům bylo bráněno klást dotazy. Vyšetřovatelé taktizovali, nikoliv nestranně a rychle vyšetřovali.

4. Ohrožení důvěry v nezávislé vyšetřování

Vyšetřovatelé vedeni olomouckým vrchním státním zástupcem Ištvanem na základě výše uvedeného zásadně narušili důvěru veřejnosti ve spravedlivý proces. Do budoucna si již nikdo nemůže být jist, že ho policie kdykoliv nesebere na ulici a jen tak na měsíc nestrčí do vazby.

5. Absence pokory

Ivo Ištvan neměl ani trochu slušnosti, aby se třem obviněným poslancům, které měsíc nezákonně držel ve vazbě, omluvil. Slepě se soustředí na další vyšetřování, přestože to je již zřejmě nemožné. Ve státě, který lační po velkém korupčním případu, si šéf olomouckých žalobců asi připadá jako všemocný. Omyl, pane Ištvane. Pravidla platí i pro Vás.

Na základě popsaných skutečností se domnívám, že existují oprávněné důvody, aby Ivo Ištvan dobrovolně opustil svoji pozici vrchního státního zástupce v Olomouci.