Zvláště politici, redaktoři a televizní moderátoři ji vzývají jako svátost nejvyšší. Jiní se k ní upínají jako těžce nemocný k novému zázračnému léku, jak malé děcko své ruce k matce k ní vztahují, vzhlíží k ní jako středověcí alchymisté ke kameni mudrců, jako třesoucí se narkoman k psaníčku s heroinem, jako žíznící na poušti ke studni na obzoru, jak jelen v říji k lani, jako v poslední křeči se zmítající nacistické Německo k zázračným zbraním, jak zlatokop k Chilkootskému průsmyku, jako conquistadoři k bájnému El Doradu.

Jak zní ona věta?

Čerpání evropských dotací!

A skoro nikdo nahlas nevolá „Lidé neblázněte!“ Dokonce i pravicová opozice kritizuje vládu za to, že špatně čerpá eurodotace. Čerpáním evropských dotací ale hodnota nevzniká!

Proto jsem si dovolil vypůjčit nadpis tohoto článku z již starší detektivky J. H. Chase. Hrdinkou té detektivky je dívka Julie. Když byla jako mladistvá prvně souzena, starý a zkušený soudce k ní byl shovívavý. Udělil jí nízký trest a dal moc dobrou radu. Ještě celou strachy roztřesenou si ji pozval k sobě do kanceláře a převyprávěl jí tento příběh.