Zcela jistě jednal s úmyslem škodit, jen nevíme, zda ho více zajímal AB nebo ANO 2011. Věděl, že policii nezbude, než se věcí zabývat a bylo mu v podstatě jedno, kdy její činnost vyvěrá na povrch. Škoda by přece vznikla kdykoli během politického působení AB ( JF je v tomto případě vedlejší figurou, pouze trpí za těsnou spolupráci s AB). Vždyť kdyby policie podala žádost o vydání před rokem a kdyby trestní řízení vedl nějaký běsy posedlý horlivec, pánové dnes mohli mít za sebou několik měsíců vazby, což by volební výsledek ovlivnilo možná více než nechutná parlamentní taškařice z 6. září. Nakonec se ale pozornost přenesla hlavně k otázce, zda vydat či nevydat.

To byla otázka povahy Sophiiny volby. Vydat znamenalo vystavit pány poslance útrapám trestního řízení, ale současně jim dát možnost, aby obvinění rozbili. Nevydat znamenalo ušetřit je trápení, ale také popřít rovnost občanů před zákonem, přiznat, že národ se dělí na privilegované a na ty ostatní. Na pánech poslancích by navěky ulpělo podezření, že se provinili, ale skryti za imunitu utekli před odpovědností. Příklon obviněných k nevydání by se dal chápat i jako doznání k vině, popř. jako projev obav z usvědčení nebo výraz špatného svědomí. Nedokáži odhadnout, která z možností by byla nepříznivější pro volební výsledek ANO 211, ale oceňuji, že pánové AB a JF se k věci postavili „frajersky“, zatímco jejich spolustraníci projevili malodušnost.

Je ironií osudu, že Poslanecká sněmovna rozhodnutím o vydání AB k trestnímu stíhání ho přihodila do jednoho pytle „sprostých obviněných“ se Shahramem Abdullahem Zadehem (dále SAZ), nad jehož zadržením se kdysi v Poslanecké sněmovně radoval v mylném domnění, že jde o hlavu sítě, kterou odhalil Finančně analytický útvar, tehdy ještě podřízený jeho úřadu. V jistém smyslu budou nyní oba sdílet podobné zážitky, takže ze sledování případu jednoho lze vytěžit poučení pro druhého. Oba trvají na své nevině, a protože je žádný soud neodsoudil, platí pro ně presumpce neviny a mají nárok na korektně vedené vyšetřování a spravedlivý proces. SAZ má časový náskok. Proto již víme, že na orgány činné v trestním řízení v některých případech padlo podezření ze zneužití moci a obhájci AB s tímto nebezpečím musí počítat také.

Je celkem běžné, že obvinění, jejich rodina, přátelé a advokáti se ve vyjádřeních k oznámení o zahájení úkonů trestního řízení či podobných aktů soustředí na ty prvky argumentace policie, které aspoň zdánlivě zpochybňují jejich zavinění. Obviňují policii ze lži, nekompetentnosti či jednání na zakázku, opakovaně odmítají obvinění, ale právě proto, že hledí jedním, pro ně zdánlivě příznivým směrem, nevěnují pozornost nášlapným minám a pastičkám, které se skrývají v argumentaci policie a mohou je ohrožovat. S podporou svého okolí a často i advokátů podléhají sklonu k bagatelizování obvinění. Z psychologického hlediska to je pochopitelné, ale odvádí je to od racionálních úvah o taktice obhajoby. SAZ nevěřil několik dní před svým zadržením, že by se mu orgány mohly pomstít za vzdorné chování vůči žalobci a soudci ve „velké“ kauze.