Zvláštní oblibě se takové počínání těší hlavně u státních zástupců v obvodu působnosti olomouckého vrchního státního zástupce  Ivo Ištvana, a to zejména od té chvíle, kdy je kdosi vyslal, aby vykonávali  dozor nad historickým zásahem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v noci z 12. na 13.  června r.2013 na Úřadě vlády ČR a na dalších místech. Ano, mám na mysli policejní „realizaci“, jež svými vedlejšími účinky vedla k pádu vlády Petra Nečase a nastolení vlády oblíbenců prezidenta republiky. Zdá se, že olomouckým žalobcům tím stouplo sebevědomí a od té doby se chovají, jako by měli výjimku z účinnosti pravidel o místní příslušnosti státního zastupitelství a soudů. Čím významnější je obviněný, jehož trestní stíhání dozorují, tím větší má naději na uplatnění libovůle v jeho neprospěch.

Zmíněným nálezem soud zamítl návrh skupiny poslanců na zrušení části vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, novelizované exprokurátorkou Marií Benešovou, z božího (rozuměj: Zemanova) dopuštění ministryně spravedlnosti ve vládě v demisi, které Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru. V jejím postavení by se rozumný ministr omezil jen na udržovací úkony, ale samolibost bývalé prokurátorky ji přivedla k provedení velmi zásadního zásahu do vymezení kompetencí  státního zastupitelství. I když Ústavní soud její výtvor ponechal v platnosti, přesto je jeho rozhodnutí velkým přínosem pro ochranu práv účastníků trestního řízení proti libovůli státních zástupců a pokleslých soudců.

Zveřejnění nálezu vzbudilo velkou pozornost a spustilo  debatu o možnosti zpětného zrušení řady soudních rozhodnutí z přípravného řízení. Podle některých právníků (advokátů a představitelů akademické obce) taková možnost existuje, podle jiných (hlavně státních zástupců) má účinnost jen do budoucna. Sám Ústavní soud „ připomíná, že jím provedený ústavně konformní výklad napadených ustanovení předmětné vyhlášky nemá …bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadená ustanovení aplikována“.Mina pod dřívějšími protiústavními kroky státních zástupců a soudců se dle mého laického názoru skrývá právě ve slovech „bez dalšího“: nelze vyloučit, že přezkoumání protiústavních rozhodnutí v nějakém navazujícím konkrétním řízení může vést k jeho zrušení.

Do přemílání zprávy se pustila řada komentátorů, kteří se neobtěžovali pochopením podstaty věci . Vyvolali dojem, že právě zmíněná novelizace jednacího řádu je prvotní příčinou všeho zla. Ve skutečnosti je pouze spouštěcím mechanismem pro uplatnění libovůle státních zástupců. Rozšířila totiž pravomoci vrchních státních zastupitelství  způsobem, který je přibližuje „speciálu“, jenž má vzniknout   v případě přijetí návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Vpustila tím státní zástupce vrchních státních zastupitelství do dozorování kauz, jimiž by se dříve nemohli zabývat a zejména jim umožnila obracet se v záležitostech přípravného řízení na okresní soudy. Zbytnělé sebevědomí zejména olomouckých žalobců je zavedlo k mylné domněnce, že mohou oslovit libovolné okresní státní zastupitelství v obvodu své působnosti. Půvab ústavního nálezu pak spočívá právě v tom, že vysvětluje, že pravidla místní příslušnosti okresních soudů jsou nedotknutelná, takže státní zástupci, kteří si zvolili soud libovolně, odebrali obviněné zákonnému soudci a krátili je v jejich ústavním právu.