Možná má pravdu, neboť můj pohled na některé události v justici a ve veřejném životě bývá nápadně odlišný od mínění soudců, kteří – jak známo – jsou moudří a nestranní, téměř neomylní.

Platí to i pro současné marnění času napadáním prezidenta republiky kvůli výrokům ctihodného soudce Josefa Baxy. Pan soudce je dle mého pevného přesvědčení držitelem jednoho z nejkvalitnějších mozků, používaných příslušníky otalárované komunity. Jednou mi dokonce dal dobrou radu a pochválil mé články.Nejen proto si ho dovedu představit netoliko jako předsedu Ústavního soudu, ale i jako předsedu Nejvyššího soudu ČR, nejvyššího státního zástupce, ministra spravedlnosti, předsedu vlády nebo velvyslance ve Vatikánu a chápu, že život řadového soudce se mu může zdát nudný, popř. že se může cítit být zneuznaný. Bohužel mám přesně takovou pravomoc jako pan prezident, abych ho za jeho zásluhy odměnil poskytnutím kterékoli ze zmíněných prebend, a žádné z těch míst ani není právě volné, čili můj případný záměr na odměnění by byl stejně neproveditelný jako prezidentův. Mohu mu pouze navzdory jeho trapnému vystoupení proti Miloši Zemanovi nadále zachovat úctu, neboť si jsem vědom, že i mistr tesař se občas utne. Za to si ovšem nic nekoupí.

Pokud se týká Miloše Zemana, nedávno jsem o něm napsal, že v něm vidím moudrého muže, zkušeného politického hráče.  Na tom nadále trvám. Ale i on má své slabé stránky. Je sebestředný, a proto nevnímá některé změny prostředí. Ve vztahu k právu, spravedlnosti a fungování justice žije v zajetí zkušeností z doby předlistopadové a ještě i z divokého polistopadového období včetně éry jeho působení ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy vlády. Proto při pohybu v těchto oblastech se občas chová jako Alenka v říši divů. Důkazem budiž jeho později překonaný postoj k případu Jiřího Kajínka: původně oznámil, že jej vyřešil pokynem ministryni spravedlnosti Heleně Válkové, aby zařídila obnovu jeho procesu. Upozornění, že to je nesmysl, že ministryně takovou pravomoc nemá, jej z míry nevyvedlo.