Po překvapujícím rozšíření pojmu poslanecké imunity, jež zachránilo bývalé poslance Marka Šnajdra, Ivana Fuksu a Petra Tluchoře před trestním stíháním, vzbudil nově pozornost a kritiku rozhodnutím, odmítajícím vylučování soudců z rozhodování kvůli jejich minulosti členů KSČ. Zápornou reakcí na předmětné usnesení č.j. 11 Tvo 31/2012 z 19.října 2012, uveřejněné teprve nedávno ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR,  je článek známého advokáta Václava Vlka ml. ze dne 19.března 2014, uveřejněný na serverech Pravý břeh a Parlamentní listy.Autor spatřuje ve zmíněném usnesení důkaz „pokulhávání“ vyrovnání s komunistickou minulostí a „vystrkávání růžků“ komunismu. Na rozdíl od soudců Nejvyššího soudu ČR dospívá k závěru, že soudce-bývalý člen KSČ by měl být vyloučen z řízení pro podjatost vždy, když účastníci řízení vnímají jeho politickou minulost jako závadu. Jeho názor souzní se závěry mého článku z 18.února 2010 „Soudci už na listopad zapomněli“, citovaného v ústavním nálezu z 15.listopadu 2010 č.j. I.ÚS 517/2010, proto mu vyjadřuji podporu.

O důvodnosti pozornosti, věnované usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 11 Tvo 31/2012, svědčí i okolnost, že kromě Václava Vlka si jej jiným způsobem všiml také vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan. Opřel o ně obranu proti protestu spolku Šalamoun, který považuje za nemravné, že bývalého ministra české vlády Martina Bartáka žaluje bývalý prokurátor a člen KSČ Dušan Táborský. Šalamoun vidí příznaky vlivu jeho minulosti v prokurátorské zavilosti, s kterou se snaží dosáhnout odsouzení obviněného i za cenu uvádění zjevně nepravdivých informací v obžalobě a vedením přípravného řízení způsobem, co nejvíce obtěžujícím nejen obviněného, ale i jeho rodinu a svědky. Usnesení Nejvyššího soudu ČR posloužilo Ivo Ištvanovi jako argument k zastření nemravnosti počínání státního zastupitelství (současně se vyhnul vyjádření k otázce, zda smí žalobce lhát).

Tolerantní náhled soudců Nejvyššího soudu ČR na vliv předlistopadové minulosti na „použitelnost“ soudců není novinkou. Tímto námětem se v letech 2011- 2013 několikrát zabýval vždy se stejným výsledkem: odmítnutím námitek proti působení  bývalých komunistů v procesech, jejichž účastníci se cítili poškozeni rozhodnutím soudu.  Zejména neuznal členství v KSČ za argument pro vyloučení soudce pro podjatost.

Odvolával se při tom i na některá usnesení Ústavního soudu, jenž  se tímto námětem zabýval opakovaně v letech 2008-2010 a také převážně rozhodoval ve prospěch bývalých členů KSČ.

V případě Vlkem napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR šlo o odmítnutí stížnosti obviněného podvodníka, který s odvoláním na veřejnou známost jeho radikálních postojů proti soudcům s komunistickou minulostí se domáhal vyloučení pro podjatost předsedy senátu, jenž byl členem KSČ.