Příběh žije dále svým životem a nabývá pitoreskní ráz trapného divadla se čtyřmi protagonisty. Čtverylku tančí dva ministři a dva generálové. Za nimi jako kompars se v šeru pohybují pracovníci generálního ředitelství.

Nevím o tak velkých prohřešcích jednoho i druhého generálního ředitele, abych si mohl dovolit tvrdit, že aspoň jeden z nich je člověk na zahození. Shodně s názorem, který jsem vyslovil v článku „Ministerstvo pro destabilizaci vězeňství“ soudím, že oba „generální spoluředitelé“ jsou profesionálové s plnou kvalifikací pro zastávaný úřad. Právě proto vše, co se na generálním ředitelství odehrálo od převzetí resortu hnutím ANO, považuji za nešťastnou záležitost, která vězeňství nepřinesla žádný prospěch. Pokud je ani výrazně nepoškodila, je to zásluha „lidí dole“, kteří dělali svou práci bez ohledu na to, kdo jim právě na generálním ředitelství a na ministerstvu velí.

Zdánlivě čistě právnický šedivý příběh získává barevnost díky tomu, že jeho hnací silou jsou animozity, které znemožňují tanečníkům čtverylky chovat se studeně jako hráči pokeru. V tomto případě jsou vztahy uvnitř některých párů hodně napjaté a soulad uvnitř jiných je  solí v očích dalším účastníkům.