V něm jsem se pousmál nad váhavostí Soudcovské unie, která až do té chvíle nevystoupila na obranu svého kolegy s obvyklým protestem proti zásahu do soudcovské nezávislosti. Docela mě pobavilo, když se na serveru České noviny dne 17. října 2014 ve 12:16 objevila zpráva o stručné, leč  ostré kritice paní ministryně Soudcovskou unií.

Jak jsem uvedl ve výše zmíněném článku, paní ministryně skutečně prolomila doktrínu zaměňování soudcovské nezávislosti za nekritizovatelnost a beztrestnost vydávání vadných rozhodnutí, případně přehmatů nebo i justičních zločinů. Zachovala se jako děvčátko z Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty a stejně jako ono vyvolala pohoršené zděšení.  Domnívám se, že před ní si žádný z ministrů nedovolil tak ostrou veřejnou kritiku soudcovského rozhodnutí. Na druhé straně mám jistotu, že značná část občanů, kteří měli smutné potěšení stát se „zákazníky“ justice, mají pro její (možná přehnané a tedy nespravedlivé) rozhořčení pochopení, zvláště když přihlédnou k dojmu, který zanechala ve společnosti žďárská tragédie.

Stručné stanovisko Soudcovské unie stojí za ocitování: „Je v rozporu se zákonem i ústavou, aby ministryně spravedlnosti hodnotila správnost rozhodovací činnosti soudce včetně jeho postupu při výběru a hodnocení důkazů s výjimkou stížnosti pro porušení zákona. Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy soudů nesmí zasahovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti, ministryně výroky hodnotícími věcnou správnost rozhodnutí tento zákaz porušila. Jedná se o narušení základního principu dělby moci, který v demokratické zemi nesmí být tolerován.“