Kromě nich v příběhu vystupují čtyři spoluobžalovaní – manželka hlavního obžalovaného a tři domnělí únosci, k tomu jako kompars svědci. Příběh sleduji  a komentuji od zahájení hlavního líčení. Předchozí části seriálu jsou dosažitelné na mém bloggu.

V tomto stání  probíhaly převážně výslechy svědků, navržených obhajobou.Ty přednostně vyslýchali obhájci. Někteří se již dříve podrobili výslechu mimo hlavní líčení, ale museli předstoupit před soud znova, protože někteří obhájci nesouhlasili s prostým přečtením protokolů z jejich výslechů.

Předseda senátu se držel obvyklého pohodového způsobu řízení jednání. Byl ale stejně jako jindy pilným vyslýchajícím,  dávajícím  najevo, že vyznává „jedenácté přikázání“ (mne neoblafneš). Neúnavně se pídil po podrobnostech, jejichž srovnání by mohlo zpochybnit důvěryhodnost výpovědí. Nejvíce to pocítil hned první svědek, jehož role v příběhu – vyjádřeno divadelnickou hantýrkou – má povahu „štěku“ typu „paní, nesu vám psaní“: na žádost obž. Jaroslava Novotného doručil panu poškozenému obálku s listinami. Pana předsedu též velmi zajímalo, jak obhajoba získala adresy svědků.

Přísedící naslouchali  se zájmem, ale otázky neměli. Žalobce sice sledoval dění bděle, ale otázek měl poskrovnu. Obvykle všetečný zmocněnec poškozeného tentokrát  předváděl prokurátorskou rutinu střídměji než jindy. Poněkud potrápil výše zmíněného svědka, jenž tolik zajímal předsedu senátu. Zejména však ožil při výslechu ctihodného znalce z oboru zdravotnictví, jehož vývody se mu vůbec nelíbily.

Před soud znova předstoupili příbuzní obžalovaných. Jejich výslechy nepřinesly nic významně nového. Samozřejmě dokazovali, že jejich blízcí nemohli být v kritický den a hodinu v okolí  Uherského Hradiště. Kdyby využili zákonného práva odmítnout výpověď, senát by nedostal látku k přemýšlení, zda drobné nedůslednosti či rozpory ve výpovědích jsou jen projevem hlodání času na jejich paměti nebo zpochybňují alibi obžalovaných. Ale všichni přesto vypovídali ochotně, jako by si byli jisti svou pravdou.