Důkazní situace nebyla zrovna neprůstřelná, ale její odchylka od dokonalosti nevybočovala z obvyklé míry neurčitosti, s kterou se u nalézacích soudů často setkáváme. Rozsudek obstál v odvolacím řízení, takže by nebylo na místě za něj Jaromíra Kapinuse křižovat. Ale o šest let později se ke stejnému činu doznal Antonín Škrdla společně s Renatou Čučkovou a přidali ještě jedno dosud neobjasněné přepadení navíc, které nemohli spáchat Tomáš Čepura s Jaroslavem Schindlerem, protože zrovna byli ve vazbě. Také Antonína Škrdlu a Renatu Čučkovou znojemský soud odsoudil, tentokrát senátem Pavla Rujbra. Předseda senátu se s rozsudkem Jaromíra Kapinuse vypořádal nápaditě: přestože v obžalobě nebyla o Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi žádná zmínka, a k jejich případné účasti na trestné činnosti Antonína Škrdly neproběhlo dokazování, jednoduše je uvedl ve výrokových větách rozsudku jako spolupachatele,  kteří se zapojili blíže neurčeným způsobem. Proti nařčení nemají obranu, protože nejsou účastníky řízení. Ministerští úředníci, kteří rozsudek přezkoumali, neshledali v porušení akuzačního principu závadu.

V obou trestních věcech se každého přepadení zúčastnil jeden pachatel, ale odsouzeni byli dva, což odporuje logice. Jaroslav Schindler se proto domáhal obnovy procesu, ale marně. Jaromír Kapinus trval na svém, odsouzení Antonína Škrdly & spol. ho ve víře ve správnost jeho rozsudku nezviklalo. Obnovu procesu nepovolil. Krajský soud v Brně jeho protismyslné rozhodnutí posvětil.

Do věci se vložil  podnětem ke stížnosti pro porušení zákona spolek Šalamoun. Vyhověla mu  exministryně Marie Benešová.  Nejvyšší soud ČR na základě její stížnosti rozsudkem z 19.listopadu 2013 konstatoval, že došlo k porušení zákona v neprospěch obviněných a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby o věci znova jednal a rozhodl. Jaromír Kapinus ale ukázal Nejvyššímu soudu ČR zdvižený prostředníček: na rozsudek nereagoval. Když ještě v polovině února nejevil snahu nařídit veřejné zasedání, Jaroslav Schindler začal podnikat kroky k odebrání věci znojemskému soudu. Mezitím se senát Jaromíra Kapinuse z řízení vyloučil pro podjatost. Proti tomu se postavilo okresní státní zastupitelství a Krajský soud v Brně usnesení o vyloučení senátu zrušil.

Díky všem těmto „manévrům“ trestní spis se od 25.března 2014 toulal až do 27.listopadu 2014, takže v té době soud nemohl konat. Jistě ale mohl jednat v prvních týdnech po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Liknavost v tomto období konstatovala tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, která postup soudce Jaromíra Kapinuse prošetřila. Té pro změnu ukázala zdvižený prostředníček předsedkyně okresního soudu Lenka Krčálová, která podala ministerstvu spravedlnosti zprávu, že v postupu senátu Jaromíra Kapinuse k průtahům nedošlo. Je možné, že na její shovívavost měla vliv skutečnost, že její manžel byl přísedícím v senátu Jaromíra Kapinuse. Ministerští úředníci sice znali výsledek šetření Ivy Brožové, ale ani pro ně nebyl Nejvyšší soud ČR autoritou.