Teprve poté, kdy byla přinucena k resignaci, poskytla 16. února 2015 neobvykle rozsáhlý rozhovor redakci Práva (ve zkrácené verzi vyšel na Novinkách), v němž se ukázala v příznivém světle. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby v podobném smyslu někdo jiný napsal analýzu jejího působení na ministerstvu, ale i tak je informační hodnota textu svou věcností vysoká. V žádném případě nejde o nepodloženou sebechválu. Následoval zdařilý rozhovor s Danielou Drtinovou dne 4.března 2015. Přes něj se vývojově  posunula dále vystoupením v OVM, jehož účinek je proti novinovému článku silnější o vliv sympatického mluvního projevu.

Opakovaná mediální vystoupení této úrovně by byla velmi užitečná v době výkonu jejího ministerského mandátu. Ochránila by ji před pověstí nejvíce ostřelovaného ministra z hnutí ANO a zlepšila by informovanost veřejnosti o poměrech v resortu a o stavu plnění úkolů ministerstva. Vše, co dnes zazní v médiích ve prospěch Heleny Válkové, je sice hezké, ale v podstatě k ničemu, protože její vynucená resignace je nevratná. 

Od 16. února se Helena Válková stala svým způsobem uvažování a chováním o něco více političkou, která poznala, že politika je broděním v kompromisech. Zatímco článek v Právu byl ve vztahu k vedení ANO konfrontační, v Otázkách se těžiště jejích úvah přeneslo ke způsobu jejího dalšího působení v hnutí ANO. Způsob odchodu z funkce zůstal tentokrát na okraji zájmu. Paní exministryně se sice zmínila o neobvykle dlouhém intervalu mezi podáním její členské přihlášky a jejím kladným vyřízením až v předvečer vyhazovu, ale dala najevo, že má nadále zájem na působení v hnutí a zejména v jeho poslaneckém klubu. A nevyšly ani pokusy Vymývače mozků přimět ji aspoň k malému projevu nevraživosti vůči jejímu nástupci Robertu Pelikánovi: trvala na tom, že v něm nikdy neviděla vetřelce, který byl na ministerstvo vyslán, aby ji při nejbližší příležitosti nahradil. Spolupracovala s ním bez problémů. Vyslovila ostatně naději, že bude pokračovat v reformách, jež zahájila.

Její mírumilovnost má ale povahu skrytých kočičích drápků: je zřejmé, že jako možná členka Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny bude bedlivě sledovat úroveň předloh, které její nástupce bude posílat do Sněmovny. Také se bude zajímat, zda se ANO bude vnitřně vyvíjet ve standardní demokratickou stranu a podle výsledků pozorování případně upraví svůj postoj k němu. Nelze vyloučit, že si někdy v budoucnu Robert Pelikán potají povzdychne, že by pro něj bylo lépe mít ji vedle sebe jako ministryni než proti sobě v parlamentu. Stejně tak její budoucí chování vůči vedení ANO by mohlo být za jistých okolností Andreji Babišovi nepříjemné.

Pokud hovořila o svém působení na ministerstvu, stejně jako v rozhovoru pro Právo se snažila dokázat, že výtky kvůli neuspokojivému tempu legislativních prací jsou nespravedlivé. V tomto směru má nepochybně pravdu: zákony se nepečou jako housky a uspěcháním jejich přípravy obvykle utrpí jejich kvalita. To platí také pro hodnocení Roberta Pelikána, který je jako 1.náměstek odpovědný právě za legislativní činnost ministerstva.