Je to dění nepříliš zábavné, které účastníci částečně přežívají souběžným využitím času k jiným činnostem: k psaní na notebooku, šeptanými rozhovory se sousedy, podřimováním nebo i flirtováním.
Na začátku jednání z obžalovaných byli přítomni pouze SAZ a „právník Ondra“- Ondřej Kučera. SAZ ale požádal o povolení neúčasti a následujícího dne se již nezúčastnil ani jeho spoluobžalovaný a také houf advokátů se zmenšil. Nicméně SAZ před návratem do cely pronesl prohlášení, v němž si trpce stěžoval na příkoří, jichž se mu ze strany soudu dostává.
Nezapomněl soudci Kabelíkovi, že nedbal jeho bolestí, když jej nutil k účasti na hlavním líčení prostřednictvím videokonference. Považuje to za ponižující zacházení. Vyčetl mu změny pravidel v průběhu řízení a nedbalé procesní nakládání s jeho námitkou a zejména hrubý zásah do soukromí zveřejněním obsahu paměti jeho iPadu a mobilního telefonu. Postěžoval si na nedotknutelnost chybujících státních zástupců a soudců. Připomněl překročení časového omezení koluzní vazby a narušení soukromí jeho manželky kázeňsky potrestaným žalobcem Michalem Galátem. Rozhořčil se i nad podlostí stížnostního senátu, který nezbytnost zachování útěkové vazby obhajoval nízkou lží o pobytu jeho manželky s dítětem v U.SA., když soudu je jistě známo, že manželka se synem jej pravidelně navštěvují ve vazbě. Dovolával se mezinárodní Úmluvy proti mučení. Některé výtky se senátu Michala Kabelíka vůbec netýkají, což ale nesnižuje bolestivost bezpráví, jehož se na SAZ dopouští účelové uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců.
Předseda senátu se vyjádřil ke stížnosti na zneužití obsahu paměti iPadu a telefonu právním výkladem, při němž si pomohl srovnáním fotografie malého dítěte a psa na jednu hodnotovou úroveň. Nepřímo z něj vyplývá, že se vlastně vůbec nic nestalo, že práva obžalovaného lze libovolně narušovat, pokud to lze formálně právně odůvodnit. Podobně se kdysi vyjadřovaly různé orgány státního zastupitelství k výhradám k zneužití zdravotní dokumentace manželky SAZ. Tento obžalovaný je v očích justice podčlověk a padá to také na jeho blízké.
Přehrávání prostorových odposlechů nebylo vždy jen nudné, ale místy naopak vzrušující. Odposlech musí být předem připraven, což předpokládá znalost předem místa a času, kde se sledovaná událost odehraje. Z toho, co jsme slyšeli, je zřejmé, že při nejmenším část aktivit údajného zločinného uskupení probíhala pod přímou kontrolou policie, pokud je dokonce policie přímo neřídila. Nejvýrazněji se to projevuje na případu obžalovaného policisty Jana Šebka: uvolil se přijmout trestní oznámení svědka Doležala. Musel by ho přijmout, i kdyby jej předem neuvedl kamarád. Doležalovu akci policie kontrolovala pořizováním zvukového záznamu. Čili policie předem věděla, že dojde k sepsání křivého trestního oznámení svědkem Doležalem a nechala tomu volný průběh. Jana Šebka prakticky obětovala svému záměru vytvořit zločinecké uskupení. Policista pak zažil dramatické zatčení komandem zakuklenců, spojené s prohlídkou jeho kanceláře. Byl propuštěn ze služby u Policie České republiky a dostal se „jako slepý k houslím“ mezi spoluobžalované SAZ. Předkladatel falešného trestního oznámení je na svobodě jako svědek obžaloby. Peníze, které dostal od SAZ za křivou službu, skončily ve státní pokladně. A SAZ má nést trestní odpovědnost za svědkovo jednání, jež proběhlo se souhlasem a pod kontrolou policie. Přemýšlím, co by na tyto postupy vyšetřování a vytváření zločineckého uskupení řekl zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl, jehož senát kdysi vydal ústavní nález, zakazující používání policejní provokace jako nástroje dokazování.
V odposleších telefonických rozhovorů zazněl jen jednou hlas SAZ: jednalo se o velmi dlouhý rozhovor s Johnem Bokem, v němž se předseda spolku Šalamoun vyjadřoval nelichotivě k posedlosti soudce Aleše Novotného lustrovat veřejnost v soudní síni. Současně komentoval i mé články o této „velké daňové kauze SAZ“. Zmíněný soudce bohužel nebyl přítomen a patrně se ani k záznamům nedostane, neboť nejsou součástí důkazů „jeho“ kauzy. Ale i kdyby záznam slyšel, sotva by to ovlivnilo jeho chování.
Moralita na závěr, vyvozená z naslouchání odposlechům telefonických rozhovorů: odposlouchávání se stalo takřka národním sportem. Každý by si měl uvědomovat, že i jeho hovory by se mohly stát předmětem zájmu a mohly by pak zaznít v soudní síni. Slovník nekontrolovaného slovního projevu může být šokující pro posluchače, kteří s překvapením zjišťují, že na pohled slušný a sympatický obžalovaný se vyjadřuje „jako dlaždič“, což by od něho nečekali.
Jednání bude pokračovat ve dnech 7. a 8. června 2018.
Psali jsme:
autor: PV
