Do soudní síně vstoupil v náručí své matky bezmála roční Zadeh junior. Ustrojen byl v modrém obleku stejně jako jeho otec, jehož jako obvykle přivedla eskorta těžkooděnců. Syn svým zjevem otce skutečně nezapře. Byl příležitostným účastníkem předstoupení před soud své matky, manželky SAZ. O její osobnost projevil zájem předseda senátu, neboť se opět nabízí jako ručitelka v manželově vazebním řízení. Soudce s ní nenakládal jako se svědkyní, prostě ji nechal mluvit. SAZ a obhájci ji pak otázkami přivedli k doplnění obrazu. Slušný člověk v soudcovském taláru by pod vlivem pohledu na důstojně vystupující půvabnou ženu a krásného chlapce mohl pochopit, že prodlužování nesmyslné vazby je skutečně krutým týráním celé rodiny.

Po ukončení výpovědi paní Jany se soud vrátil výpovědí pana obžalovaného k objasňování jeho skutečné úlohy při obstarávání svědeckých prohlášení, jejichž dodavateli byli dílem ziskuchtivci, dílem spolupracovníci policie. SAZ zde poprvé uvedl skutečnosti a předložil listinné důkazy, soudu dosud neznámé. Zmínil se o následcích televizního vystoupení hlavního partnera advokátní kanceláře, jež ho zastupovala: přitáhlo pozornost a ukázalo podsvětí cestu k navázání spojení se SAZ. Do advokátní kanceláře začaly chodit nabídky pomoci a služeb. Mezi nabízejícími byli i lidé, kteří tvrdili, že pracují pro CIA. O jejich působení se zmiňoval i svědek Jan Doležal a při výslechu u Krajského soudu v Brně také spolupracující svědek Petr Pfeifer.