Zdeněk Jemelík: Kauza Zadeh - konečně svědci! (1. část) | ParlamentniListy.cz

Od předchozího jednání uplynuly bezmála čtyři měsíce, což působí dojmem, že soud k rozsudku nespěchá. Účastníci zjistili, že během dlouhé přestávky se nic podstatného nezměnilo. Honosná budova z časů císaře pána se nezřítila, totožnost veřejnosti – pokud by přišla – u vstupu do jednací síně nadále zjišťuje příslušník Justiční stráže, ale i tak se předseda senátu ptá neznámých osob na jméno, kromě toho chvílemi vede samomluvu. Klávesnice počítače zapisovatelky rachotí jako tkalcovský stav a větrání soudní síně o přestávkách není přípustné. Obhájci si marně stěžují. Hlavního obžalovaného SAZ prý v zájmu jeho osobní bezpečnosti přivádí z vazební věznice šestičlenná eskorta těžkooděnců Vězeňské služby ČR, která jej chrání i v soudní síni. Proto se ze vzdálenosti asi tří metrů od mé hlavy na mne šklebí hlaveň samopalu.

Hlavní líčení, zahájené v lednu r.2016, dne 25.září 2017 konečně dospělo k zahájení výslechů svědků. Je to radostná událost, neboť má být slyšeno 32 svědků obžaloby a výpovědi dalších mají být čteny, k tomu přistupují výslechy znalců a svědků obhajoby a čtení listinných důkazů. Mezi zahájením výslechů svědků a vyhlášením rozsudku leží obrovská spousta práce.

Tuto etapu hlavního líčení zcela jistě ovlivní povaha důkazní situace, která se vyznačuje nedostatkem přímých důkazů. Soud, žalobce i obhájci nemají jinou možnost než snaživostí překonat chatrnost důkazů na podporu nebo k vyvrácení tvrzení obžaloby, že obžalovaní jsou viníky rozsáhlého krácení daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami a z nich SAZ byl nositelem zločinného projektu a hlavním řídícím činitelem podvodné sítě. Budou proto muset sbírat jakékoli podrobnosti ze života řídících společností v naději, že ze záplavy bezcenných poznatků vyrýžují zlatinku pravdy. Z průběhu prvých devíti dnů výslechů je patrné, že všichni hráči v tomto divadle si jsou situace vědomi. Hlavně předseda senátu se při výsleších dere k poznání soustavně a neústupně a také obžalovaní a jejich obhájci se pilně činí. Nejmenší zájem jeví žalobce, který možná na základě poznatků z přípravného řízení má ve všem jasno a jen občas se položením otázky ujistí, že je na správné stopě.

Ještě před zahájením výslechu svědků se přihlásil o slovo obžalovaný SAZ. Vložil pak krátkou cestou do spisu usnesení č.33 a 34 parlamentní Stálé komise pro kontrolu použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (společně se Stálou komisí pro kontrolu činnosti GIBS), jimiž se komise vypořádaly se stížnostmi na nezákonné odposlouchání telefonických rozhovorů SAZ s jeho obhájci. Zásah orgánů činných v trestním řízení do práv obviněného byl tak nehorázný, že vyvolal pobouření veřejnosti odborné i laické, jež vedlo až k postihu odpovědných činitelů. Dozorový státní zástupce Michal Galát čelí kárné žalobě a případ mu byl odebrán, ušetřeni nezůstali ani policisté. Mezi Unií obhájců a státním zastupitelstvím běží spor o to, zda se Michal Galát zneužitím odposlechů dopustil trestného činu. Soudím ale, že Unie obhájců nemá ve sporu se státním zastupitelstvím šanci na úspěch, i když bych jí jej přál.

SAZ doprovodil předání dokumentů výkladem o postavení a významu volených orgánů a mezinárodněprávních závazků ČR a závažnosti zásahu parlamentních komisí. Předseda senátu listiny přijal bez odporu, ač jistě věděl, že k pohoršlivému jednání došlo v jiném, „malém“ trestním řízení, v němž je SAZ vazebně stíhaný kvůli podezření, že v době pobytu ve vazbě zřídil zločinné uskupení, jež se mělo zabývat přípravou ovlivňování svědků v této „velké“ kauze. Hlavní práci v něm odvedli spolupracovníci policie.

Podle mého laického názoru odposlechy hovorů obviněného s advokáty jsou sice hrubým porušením zákona, ale ve srovnání s dalšími nepřístojnostmi, k nimž v „malé“ kauze došlo, jsou spíše podružnou záležitostí. Pochybné je již zkonstruování obvinění ze založení zločinného uskupení. Znělo by věrohodně, kdybychom uvěřili v nadpřirozené schopnosti pana obviněného, který v době jeho údajného ustavení byl ve vazbě a s nikým z jeho členů nepřišel do styku. Mimo to obsahem jednání účastníků uskupení byla příprava důkazů k vyvrácení některých výpovědí z přípravného řízení, škodících SAZ. Obviněný má stejné právo opatřovat si důkazy jako státní zástupce. A v nejhorším případě došlo pouze k přípravě trestného činu, která sama o sobě není trestná. Aby toho nebylo málo, dozorový státní zástupce nezákonně prodloužil panu obviněnému koluzní režim vazby a podle mého laického názoru navíc zneužil zdravotní dokumentaci jeho manželky. Hlavně však Krajský soud v Brně jako soud stížnostní nese odpovědnost za to, že SAZ je držen v útěkové vazbě, ačkoli soud má na svém účtě rekordní kauci 150 milionů Kč, složenou jeho přáteli, na jejímž základě byl propuštěn z vazby ve „velké“ kauze. Úvahy o justičním banditismu se mi jako laikovi nezdají přehnané. Toto vše se děje SAZ, ačkoli pro něj stále platí presumpce neviny.

Po prohlášení SAZ předstoupila před soud krásná černovláska se smutnýma očima: svědkyně Milena Pfeifer, manželka korunního svědka Petra Pfeifera. Pro soud je zajímavá tím, že zastávala významnou funkci ve společnostech Ecoll Invest (dále jen Ecoll) a v rakouské P.P.S. GmbH (dále jen P.P.S.), jež žalobce považuje za vrchol sítě daňových podvodníků, kteří krácením DPH v obchodu s pohonnými hmotami okradli stát o 2,5 miliardy Kč. Starala se o vnější image společností, kontrolovala toky peněz, v P.P.S. měla disposiční právo k účtům a spravovala soukromé prostředky Ronena Yaisha Nadava, zmocněnce ruského investora. Zajímavá je i jako oznamovatelka trestné činnosti – únosu svého manžela. Měla by tedy mít bohaté poznatky o vnitřních poměrech obou společností, o jejich společnících a jejich činnosti. Její úvodní výklad byl kusý, což je vzhledem k časovému odstupu pochopitelné. Ale soud si i tak přišel na své, protože zejména předseda senátu a obhájci, méně žalobce, cíleným vedením otázek dospěli ke spoustě poznatků o útrobách sledovaných společností a dění v nich.

Paní svědkyně byla v obtížném postavení. Především musela pečovat o květinku své vlastní nevinnosti ve vztahu k žalované trestné činnosti. Působila přece uvnitř řídích společností sítě téměř od počátku až do konce podvodných obchodů, měla přehled o mnoha jednáních a vztazích, též o pohybech peněz, po určitou dobu měla disposiční právo k účtům a byla v častém styku nejdříve s Israelcem Ronenem Yaisha Nadavem, pak se SAZ, s nejdůležitějšími z obžalovaných a zejména se svým manželem, jenž byl důležitým aktivním činitelem ve vedení sítě. Je s podivem, že o podvodech dle svého ujišťování až do poslední chvíle nevěděla. Někdo tvrdí, že ji varoval Ronenen Yaisha Nadav, který prohlédl nekalé praktiky podvodníků a kvůli tomu nechal svěřenou investici vyplatit a odešel. Toto ale svědkyně popírá a hájí se, že jí manžel vysvětlil, že Nadav lhal a ve skutečnosti je všecko v pořádku. Manželovi bezmezně důvěřovala a důvěřuje.Vše nebo aspoň něco o podvodech se dověděla po únosu manžela, vlastně po jeho návratu, kdy ji do tajemství aspoň částečně zasvětil. Dověděla se také, že manžel si k mnohamilionovému výkupnému pomohl z firemních účtů, ale již nevěděla, zda pak peníze nějak vrátil. Vydělávala 50 tis. Kč měsíčně a z toho kryla rodinné výdaje, manžel si nanejvýš platil benzin.

S informací o únosu manžela šla na policii. Tím asi od sebe aspoň zatím odvrátila nebezpečí trestního stíhání. Spolupráce s policií je pojistka sice významná, nikoli však zcela neprolomitelná. V každém případě se stylizovala do podoby zcela nepodezíravé pozorovatelky, bezmezně důvěřující manželovi, které poznatky o nezákonnostech proklouzávaly mezi prsty až do poslední chvíle.

Musela se také mít na pozoru, aby neposílila podezření, že její manžel hrál významnou roli v řízení nezákonností, které provázely obchodní činnost sítě. Jeho obraz v jejím podání je neurčitý.

Naopak podstatně podrobněji vykreslila obraz SAZ jako „šéfa“, který dával příkazy, kontroloval jejich plnění, sledoval toky peněz a vedl četná obchodní jednání, v P.P.S. měl pro sebe největší kancelář ze všech. Uvážíme-li, že takto působil v prostředí, v němž podle jejího svědectví nic nenasvědčovalo, že by pod povrchem probíhaly nezákonnosti, pak ale SAZ možná vůbec neublížila. V žádném případě nevyslovila podezření, že by SAZ věděl o podvodech a měl z nich profit. Z toho lze vyvodit, že příkazy, jež údajně SAZ dával zaměstnancům, je nevedly k protiprávnímu jednání.

Svědkyně neposílila podezření proti SAZ až na jednu výjimku, jejímuž připuštění by jeho obhájci a sympatizanti určitě rádi zabránili: vyjádřila se zcela neomaleně, že podezírá SAZ z účasti na řízení únosu jejího manžela, ke kterému došlo v červenci r. 2013. Dokonce prohlásila, že se jej bojí. SAZ její prohlášení zřejmě překvapilo a cítil se jím dotčen. Hájil se pak otázkami na její dojem z jeho chování k ní v celém průběhu společného působení v podvodných firmách. Připustila, že se k ní vždy choval gentlemansky a jejich vzájemné vztahy byly přátelské. Toto vystoupení je v rozporu s jejími dřívějšími údaji: nikdy v minulosti proti němu v souvislosti s únosem manžela nevznesla podezření, a neuplatnila je ani při podání trestního oznámení na policii.

Na jejím vystoupení ležel temný stín hororového zážitku z únosu jejího manžela Petra Pfeifera, z jeho vlivu na průběh jejího těhotenství a z navazujících dalších podivných událostí. Petr Pfeifer se z jednodenního únosu vykoupil částkou 46 milionů Kč, kterou odčerpal z účtů inkasní společnosti, jež pracovala pro P.P.S. Svědkyně neví, zda a popřípadě z jakých zdrojů peníze vrátil. Ve světle poznatků z jejího výslechu se vynořují děje, které postrádají logiku. Již oslavy narozenin syna se zúčastnili někteří z pachatelů jednodenního únosu jejího manžela, kteří se náhle změnili v ochranku, doprovázeli ji do Itálie na dovolenou, odvezli oba manžele na několik dní do hotelu v Polsku a celkově je „chránili“ několik týdnů. Svědkyně o tom říká, že ochránci je měli chránit, ale ve skutečnosti je zadržovali. Mezitím se po P.P.S. rozšířila pověst, že Petr Pfeifer zpronevěřil firemní peníze a zmizel. Přerušily se přátelské vztahy mezi paní svědkyní a obžalovanou Eliškou Coufalovou. Poškozená P.P.S. nechala vyklidit byt, užívaný manžely Pfeiferovými. Svědkyně si povzdechla, že tímto způsobem přišla o majetek, tedy o vnitřní vybavení bytu a osobní věci (pozn.: o tom dále). Kromě toho jí P.P.S. nevyšla vstříc v řízení o mateřské dávky. Tím přispěla ke vzniku zoufalé finanční situace, do které se svědkyně po návratu z porodnice dostala. Snažila se ji mírnit rozprodáváním dárků, jež dostala od SAZ.

Zmínkami v její výpovědi vystoupila z šera postava Martina Veselého, který hrál roli jak v provedení únosu Petra Pfeifera, tak v pozdější podivné ochraně manželů Pfeiferových. Jeho jméno se ale nevyskytuje v seznamu svědků obžaloby.

Na okraj uvádím, že ve věci únosu Petra Pfeifera probíhá u zdejšího soudu trestní řízení, které se nachází ve fázi dopracování obžaloby, když původní obžalobu soud vrátil žalobci. Také v tomto řízení figuruje Martin Veselý, jenž je kromě toho spoluobžalovaným SAZ v jeho „malé“ kauze, a je rovněž ve vazbě.

Není bez zajímavosti, že při výslechu paní svědkyně okrajově zazněla také informace, že po únosu Petra Pfeifera došlo také na únos SAZ. Zatímco stíhání pachatelů únosu Petra Pfeifera dospělo do výše uvedené pokročilé fáze, souběžné vyšetřování únosu SAZ se ještě skrývá v šeru. Orgány činné v trestním řízení přece zásadně přistupují ke všem případům se stejným úsilím bez ohledu na jednající osoby (sic!).

Kdykoli se někdo z vyslýchajících byť jen okrajově přiblížil k těmto událostem, svědkyně nedokázala potlačit pohnutí. Ke všemu zřejmě trpěla bolestmi, takže jí předseda senátu dopoledne druhého dne hlavního líčení dovolil, aby při pokračování výslechu seděla.

Předseda senátu věnoval jejímu vytěžení velkou péči. Zabýval se jejím výslechem necelé tři půldny. Chtěl vědět úplně vše o vnitřní organizaci společností P.P.S. a Ecoll, o lidech, kteří v nich působili a o jejich pracovní náplni, o mezilidských vztazích uvnitř společnosti. Podrobně se vyptával na její vlastní činnost, na vztah k ostatním vedoucím pracovníkům a k SAZ. Mnoho času věnoval zkoumání zápisů v jejích dvou pracovních denících. Na významnou část otázek ovšem odpovídala, že neví, nepamatuje si, netuší. Teprve když ukojil svou zvídavost, přenechal ji žalobci a po něm obhájcům a odsouzeným.

Z nich ji nejvíce potrápil SAZ. Tématický záběr jeho otázek byl nesmírně široký. Snažil se zpochybnit její tvrzení o svém vedoucím postavení ve společnosti vyptáváním na jednotlivé prvky řídících procesů, jež by mu mohly dát moc nad společnostmi. V části případů buď odpověď neznala, nepamatovala si, nebo jeho vliv na řízení popírala. Mimo jiné potvrdila, že neměl přístup k účtům společností, ani do nich nemohl nahlížet. Na rozdíl od Ronena Yaisha Nadava nedostával od ní reporty o stavech účtů.Nevstupoval do vztahů se zákazníky, neměl vliv na přijímání nových pracovníků. O obsahu jeho porad se spoluobžalovanými Eliškou Coufalovou a Danielem Rudzanem nic nevěděla. Významným námětem byl únos Petra Pfeifera a navazující události. Nemá jinou informaci o odpovědnosti SAZ za únos manžela než jeho tvrzení. Únos považovala za trest za manželovu neochotu dále se podílet na trestné činnosti. Neměla přístup k informacím o podvodech, páchaných při obchodech s pohonnými hmotami: trvala na svém, že vlastně o ničem nevěděla, a pokud něco věděla, dověděla se to až od manžela po jeho únosu. Trestní oznámení ale podala kvůli únosu manžela, s podezřením na daňové podvody se policii nesvěřila. Vyšlo najevo, že Zadeh jí věnoval vlídnou pozornost: postaral se, aby pro ni firma koupila automobil Porsche, který byl jejím snem, daroval jí drahé hodinky, zaplatil svatební cestu a dával jí i drobné dárky. Vnímala to spíše jako zprostředkovanou pozornost manželovi.

Výslech svědkyně Mileny Pfeifer zabral zbytečně mnoho času díky neshodám mezi SAZ a předsedou senátu, který velmi často zakazoval jeho otázky kvůli jejich uvádění návodným výkladem. Často zasáhl právě ve chvíli, kdy by pan obžalovaný konečně položil otázku. SAZ se pak bránil, že uvedení otázky je nutné pro její srozumitelnost, ale většinou neuspěl. Předseda senátu mu opakovaně vysvětloval, že úvodní výklady jsou nepřípustné a někdy skočil do jeho přednesu pokynem, aby položil otázku. Tu pak ale často stejně zamítl. Nejsem jako laik přesvědčen o tom, že všechny zásahy pana předsedy byly na místě, i když některé snad ano. Zajímalo by mne ale , jak by to dopadlo, kdyby někdo vyhodnotil podle stejného metru otázky, jež pan předseda kladl svědkům.

Výpovědi paní svědkyně přijali radostně obžalovaní Petr Moštěk a Daniel Rudzan, kteří z nich vyvodili, že potvrdila jejich obhajobu: ačkoli měla do dění ve firmách hluboký vhled, nezpozorovala v jejich činnosti žádné stopy nezákonného jednání, naopak potvrdila obraz standardního obchodování. Perličkou bylo doznání Daniela Rudzana, že má ve své péči majetek z vyklizeného bytu manželů Pfeiferových. Vysvětloval, že jej nemohl vrátit, protože s nimi ztratil kontakt, měl dost svých vlastních starostí (byl nějaký čas ve vazbě) a nakonec jako obžalovaný se neměl se svědky stýkat. Jeho výklad vyvolal hlasité veselí obžalovaného Petra Moštěka, jenž vzbudil nevoli předsedy senátu. Od něho se Danielu Rudzanovi dostalo upozornění, že zadržování cizího majetku by mohlo mít jasnou trestněprávní kvalifikaci.

SAZ vystoupení Mileny Pfeifer nezhodnotil s vědomím, že brzy stane před soudem jako svědek její manžel, jehož výpověď nechce svými vývody ovlivnit.

Dva dny na její výslech nestačily. Podařilo se jej uzavřít až 11.října 2017, neboť jeho plynulému pokračování zabránilo nejdříve náhlé jednodenní onemocnění SAZ, pak její vlastní, jež ji vyřadilo na celý týden. Mezeru zaplnil svědek Jan Náprstek, ale o něm a jiných věcech až příště.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.