V dokazování v kauze Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015 proti Shahramu Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaným došlo dne 5.prosince 2017 k významné události, obhajobou dlouho očekávané: před senát předsedy Aleše Novotného předstoupil původní hlavní podezřelý Petr Pfeifer, z něhož státní zástupce Aleš Sosík švihnutím kouzelného proutku udělal korunního svědka obžaloby a na jeho místo v puzzle dosadil SAZ, o kterého se do té doby nikdo nezajímal.

 

Zvědavost obhajoby posílily některé výslechy svědků, zejména Mileny Pfeifer a Jana Náprstka, které jeho úlohu učinily proti obžalobě méně průhlednou. Přitažlivost svědka zvýšily zprávy, které prosákly z jiných kauz, zejména o jeho únosu a krádeži 42 milionů Kč z firemního účtu, k nimž možná došlo, ale možná také ne. Kdo neměl možnost setkat ses ním již dříve, mohl právem očekávat, že před soud předstoupí typický dobrodruh. Překvapením byl úhledný mladý muž s brýlemi, který by zjevem dokonale zapadl mezi bankovní úředníky, ale jeho příslušnost ke světu velkých podvodů by nikdo netipoval.

 

Uskutečnění jeho výslechu ohrozila náhlá hospitalizace obž. Ladislava Mazury, který se prostřednictvím své obhájkyně písemně dožadoval jeho odročení tak, aby se ho pan obžalovaný mohl zúčastnit. Senát mu ale po poradě se stranami nevyhověl a jeho věc vyloučil do samostatného řízení.

 

Předseda senátu se nezajímal o  současné osobní poměry Petra Pfeifera a po nezbytném poučení jej rovnou vyzval k samostatnému výkladu o všem, co může uvést k předmětu obžaloby. Svědek pak vykázal nedostatek smyslu pro chronologii: začal  vyprávěním o navázání styků s obž. Danielem Rudzanem a o seznámení s jeho podnikatelským záměrem na obchodování s PHM ze zahraničí. Skočil pak přímo do vývojové fáze, v které se prolínala Rudzanova a jeho jednání s investorem Yaish Ronenem Nadavem s prvními kontakty se SAZ. Zmiňoval účast Marcela Juřici, který nebyl obžalován a nedostal se ani mezi svědky, ač v počátcích jednání hrál dosti významnou roli . Označil Yaishe Ronena  Nadava za původce myšlenky na rozdělení původní Ecoll Invest a.s. na dvě firmy: jedna z nich pak působila ve Vídni pod názvem P.P.S. GmbH. Tam již ale podle něj byl vůdčí osobností SAZ, který si pro sebe vyhradil největší kancelář. Podle jeho mínění Nadav se Zadehem asi lákali vlastníky obou firem do nějaké pasti. Neobjasnil ale, proč si to myslí a v čem viděl past. Dále pojednal o dohodě o vyplacení podílu Yaishe Ronena  Nadava a jeho odchodu. Aniž by o to asi stál, svědek takto potvrdil, že do projektu obchodování s PHM se zapojil dlouho  před SAZ, který tedy nastoupil do rozjetého vlaku. 

 

 Dále vyprávěl o opakovaných „průšvizích“ Marcela Juřici, jimiž vznikly společnosti  ztráty a vedly SAZ k požadování opatření proti jejich opakování. Na základě jeho rozhodnutí skončilo působení Marcela Juřici a na jeho místo nastoupil Michal Šimák. Na rozhodování SAZ se začal podílet jeho kamarád Sulejmani. Na scénu vstoupili Martin Veselý a Jan Doležal, kteří se  hlásili o práci pro společnost a SAZ dal souhlas s jejich použitím. Významnou událostí byl další „průšvih“, tentokrát způsobený Michalem Šimákem, který zavinil ztrátu ve výši 3,5 milionu Kč. SAZ svědkovi „průšvihy“ tvrdě vyčítal, měl jim prý důslednou kontrolou předejít. SAZ pak  rozhodl, že je nutné odříznout P.P.S.GmbH od Ecoll Invest a.s. a v této souvislosti svědka přiměl, aby mu prodal svůj podíl v Ecoll Invest.

 

Svědek dále vskutku barvitě popsal další „průšvih“, za který byl opět dle SAZ odpovědný.  Při něm se někam zatoulaly peníze přičiněním Martina Veselého. Na vyřešení musel povolat Martina Veselého do hotelu Hilton. Peníze se ale našly. Do řešení se zapojil na straně viníků také Jan Doležal. Svědek poznamenal, že s Martinem Veselým bývaly potíže i v jiných případech.

 

Nějaký čas pak obchody běžely normálně až do dalšího „průšvihu“ ve vztahu s Ecoll Investem,  který v té době již ale ovládala „kamarádka pana doktora“ (tedy SAZ) Anna Fridman. A svědek si postěžoval, že za všechny „průšvihy“ jej SAZ činil odpovědným.  V tomto bodě se vypravěč náhle vrátil zpět do doby, kdy „končil pan Juřica a začínal Šimák“ a vyprávěl o konfiktu SAZ s jakýmsi „panem Vaculíkem“, kterému měl SAZ vyhrožovat, že jej udá policii. Také se zmínil o existenci inkasní společnosti, zřízené za účelem zneprůhlednění peněžních toků. Odtud se měly podle jeho tvrzení posílat peníze do Dubaje.

 

Okrajově se zmínil o zániku Ecoll Investu a.s., jímž P.P.S. GmbH přišla o oprávněného příjemce v ČR. Na její místo měla nastoupit společnost RPG.

 

S poplakáváním pak popsal, jak jej neznámí muži ve Vídni unesli z garáže krátce před plánovanou svatební cestou a různými výhrůžkami z něj vynutili slib, že využije svého disposičního práva k účtům a zašle jim velkou částku. Na požadavek přistoupil, protože se domníval, že proti únoscům pak zasáhne SAZ, který má kontakty na BIS, SIS a jiné orgány. Při únosu měl opět hrát významnou úlohu Martin  Veselý. Únosci měli souhlasit s tím, že odjede  na svatební cestu dříve než zaplatí, ovšem hrozili krutým násilím proti němu nebo i proti těhotné manželce, pokud se obrátí na policii nebo nezaplatí-li. Podezíral SAZ ze zosnování únosu. Nicméně mu na druhý den po návratu zavolal a se vším se mu svěřil. SAZ mu doporučil, aby odjel na svatební cestu a slíbil, že se mezitím bude snažit zjistit, kdo byli únosci.  Svatební cestu pak podnikl pod dohledem ochranky a musel hlásit, kde se nachází. Po jeho návratu se uskutečnilo setkání se SAZ, Eliškou Coufalovou, Danielem Rudzanem a Petrem Dokládalem. Na něm SAZ prokázal podrobnou znalost průběhu únosu a tvrdil, že informace má od něho, což nebyla pravda. SAZ pak trval na tom, že musí věc oznámit policistům, které přivede. S tím nesouhlasil. Kolegové se mu pak smáli, protože se bál vstoupit do garáže. Následně si nechal odebrat přístupová práva k účtům. Postupně mu ale spolupracovníci začali projevovat nedůvěru.

 

Svědek se také mimo jiné zmínil, že se SAZ chlubil svými styky s Karlem Schwarzenbergem a jinými významnými osobnostmi. Dále si postěžoval, že jej připravil o firmu a neoprávněně po něm vymáhal pohledávku z půjčky. Připravil jej o všecko včetně osobních věcí. Zklamalo jej, že se Eliška Coufalová a Daniel Rudzan nepostavili za něj.  Stěžoval si, že v době působení v P.P.S. GmbH byl ze strany SAZ nadužívaný, musel dělat úplně všecko. Odmítl domněnku, že organizoval činnost P.P.S. GmbH, protože k tomu neměl pravomoc.

 

Celkově byla svědkova výpověď chaotická a vzrušená, občas narušená pláčem. V některých podrobnostech se rozcházela s výpověďmi některých obžalovaných a svědků. Asi nejvýznamnějším rozporem s údaji obžalovaných je nesoulad jeho popisu úlohy Michala Šimáka se  stížností tohoto obžalovaného na postup PČR, která ho měla vydíráním nutit k podání křivého svědectví proti SAZ, jehož dle svého tvrzení před soudem vůbec neznal.

 

Předseda senátu trpělivě vyslechl svědkovu výpověď, ale po jejím skončení začal s vlastním výslechem. Jeho sledování bylo obtížné, protože zčásti vedl otázky k vysvětlení nejasných míst ve svědkových až hysterických výlevech, zčásti mu šlo o doplnění bílých míst v jeho výpovědi z přípravného řízení. Výsledkem byla tříšť poznatků, které spolu souvisely a chronologicky na sebe navazovaly jen někdy.  

 

 Především Aleše Novotného zajímalo, zda se svědek od obž. Daniela Rudzana dověděl, k jakému účelu použije prostředky,  které přinese případný investor. Mnoho se  ale nedověděl, neboť svědkovi sloužila špatně paměť. Pouze uvedl, že se peníze měly točit v obchodech s naftou. Upřesnil, že Daniel Rudzan hledal investora pro společnost Ecoll Invest a.s., nikoli jako fyzická osoba. Soudce velmi zajímalo formální postavení Daniela Rudzana v Ecoll Investu. Nechal si vysvětlit svědkovu úlohu v navázání kontaktů Daniela Rudzana s Yaish Ronenem Nadavem. Petr Pfeifer pak popsal průběh cesty do Londýna, kde Yaish Ronen  Nadav vyjednával s několika investory o podporu Rudzanova projektu a u jednoho nakonec uspěl. Majitelům Ecoll Investu  vnukl myšlenku, že pro úspěch jednání s investory musí mít k disposici velkou, nádherně vybavenou kancelář. Tu myšlenku prý převzal od SAZ, s nímž se znal. Na dotaz soudce svědek vysvětlil, že Marcela Juřicu přivedl Nadav. Juřica se zabýval obchodováním s řepkou a přes něj se seznámili se SAZ, který údajně měl mít zdroj řepky. Podle svědka Daniel Rudzan nabízel investorovi padesátiprocentní podíl na společnosti. S tím mu vzniklo právo na podíl na rozhodování, které nebylo institucionálně podložené. Svědek se stal jeho pravou rukou. Petr Pfeifer seznámil s Nadavem svoji nastávající manželku, jež se pak ujala dohledu nad investorovými finančními prostředky a později získala i disposiční právo k účtům. Na dotaz soudce popsal personální obsazení Ecoll Investu. Vysvětlil mu úlohu oprávněného příjemce pohonných hmot. Jako odměnu za obstarání investora Petr Pfeifer dostal 15% akcí Ecoll Investu. Soudce se zajímal  také o začátky kontaktů se SAZ, o němž se svědek zmínil, že jej přivedl Marcel Juřica. Dále jej zajímala odborná vyspělost Elišky Coufalové, Petra Moštěka, a Petra Dokládala. Svědek  připustil způsobilost Elišky Coufalové vést firmu, ale s největším nadšením hovořil o Petru Moštěkovi, který „znal všecko“. Petr Dokládal připravoval smlouvy a svědek o něm mnoho nevěděl. Také nedokázal vysvětlit, proč měla vzniknout P.P.S.GmbH a jakou výhodu přineslo rozdělení obchodů mezi dvě řídící společnosti stejných vlastníků. Soudce se zajímal, proč Milena Pfeifer přešla do P.P.S. Gmbh doVídně  a dověděl se, že to bylo přání SAZ. Posléze soudce položil „otázku natvrdo“, kdo z osob, o nichž se bavil se svědkem a včetně jeho, věděl o tom, že probíhají nějaké nestandardní operace a odcházejí peníze do Dubaje. Petr Pfeifer to měl jasné: o všem musel vědět SAZ. Mechanismus odcházení peněz do Dubaje nedokázal popsat. Vysvětlil soudci účel zřízení inkasních společností. Měl pak vysvětlit, v které fázi mělo dojít ke vzniku nelegálního zisku a jeho odčerpání. Podle něj koncoví odběratelé platili za zboží nikoli přímým dodavatelům, ale inkasním společnostem, které odváděly platby P.P.S. GmbH. Obsáhle objasnil úlohu jakéhosi pana Bruštíka v Ecoll Investu, který měl vykonávat kontrolní činnosti, ale nedostal se mezi svědky obžaloby v tomto řízení. Zajímavé je jeho vyprávění o prodeji Ecoll Investu anglické společnosti, za kterou vystupovali Anna Fridman a Michael Wyld. Dále vysvětloval soudci úlohu některých dalších okrajových osob. Došlo i na významného svědka Jana Náprstka, který byl Pfeiferovým kamarádem. (Jeho obsáhlým a velmi zajímavým výslechem jsem se zabýval v druhé části tohoto seriálu. ) Měl zajistit pořádek v administrativě a účetnictví v Ecoll Investu a hlavně později v P.P.S. GmbH. Soudce se jej ptal také na některé obžalované, o nichž dříve nebyla řeč. Svědek si postěžoval, že vždy, když se něco pokazilo, SAZ jej činil odpovědným a musel problém řešit. Neměl institucionální postavení, ale lidé jej poslouchali, nikoli Jan Náprstek, který podléhal Danielu Rudzanovi. Svědek připustil, že od určitého období věděl o nezákonných obchodních praktikách. Informace měl od SAZ. Kromě něj o nich zřejmě věděl Daniel Rudzan. Soudce zajímalo, proč svědek používal  šifrovaný telefon a kdo další jej měl také.

 

V tomto bodě ve 14:45 Aleš Novotný přerušil hlavní líčení do dalšího dne.  Ale následující den po odkladech bylo hlavní líčení zahájeno až v 10:00 a účastníci se během tří minut dověděli, že se líčení odročuje na 13.12.2017, aby byla umožněna účast obž. Vladimíra Maliny, dodaného do výkonu trestu. Avšak 12.12.2017 přišla ze soudu zpráva o dalším odročení z důvodu onemocnění svědka Petra Pfeifera, a to až na druhou polovinu měsíce února r.2018. Svědek tak získal odklad dokončení výslechu předsedou senátu a po něm ostatními stranami řízení. Z nich nejméně příjemné budou výslechy obžalovanými, jejichž mimika během jeho výpovědi mu neslibovala nic dobrého.

 

Až potud výslech Petra Pfeifera neodpovídá představě zdrcujícího usvědčujícího důkazu o trestné činnosti SAZ. Jeho další vývoj bude jistě velmi zajímavý. Nezbývá než doufat, že se s Petrem Pfeiferem v únoru skutečně setkáme.

 

Zdeněk Jemelík

 

Psali jsme:

Zdeněk Jemelík: Kauza Zadeh - konečně svědci! (4. část)

Zdeněk Jemelík: Kauza Zadeh - konečně svědci! (3. část)

Zdeněk Jemelík: Kauza Zadeh - konečně svědci! (2. část)

Zdeněk Jemelík: Kauza Zadeh - konečně svědci! (1. část)