Volně přeloženo jde o uplatňování pocitu nadřazenosti mužů nad ženami. Podezírám Petra Macinku, že jej uplatňuje v přístupu k požadavku Andreje Babiše na předložení nabídky odborníků ze strany Motoristů, kteří by se mohli stát ministry koaliční vlády. Tvrdošíjně mu vnucuje tři noname uchazeče, kteří nikdy nic významného nevykonali, ale právě proto se tetelí blahem při představě, že je lidé budou oslovovat „pane ministře“.

Mohl by nabídnout Renatu Veseckou, bývalou nejvyšší státní zástupkyni, která jeho favority převyšuje vzdělaností, odbornou zkušeností a znalostí resortu, ale je jen žena. Nenabídne ji. Podezírám ho z „machismu“. Nelpím na tom, že právě Renata Vesecká musí být ministryní spravedlnosti, ale hodnotím to jako ztížení práce Andreje Babiše, jemuž se zjevně zúžil výběr na Radka Vondráčka a Jeronýma Tejce, nemá-li ještě někoho v záloze, o kom se nemluví. Naštěstí oba jsou slušní lidé a jsou odborně zdatní, takže ho nic nenutí dosadit na ministerstvo nějakou nouzovou náhražku, jak se mu to kdysi stalo po odchodu ministra Jana Kněžínka.

Současně si ale nemyslím, že Renata Vesecká musí vyřazení z výběru hořce litovat, protože žádný nastupující ministr spravedlnosti si nemůže být jist, že mu Andrej Babiš bude oporou ve složitých situacích, takže ve funkci přežije aspoň jedno volební období, což je stejně málo. V lednu 2014 Andrej Babiš zahájil vládu ANO nad resortem spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky dobře, a to dosazením do ministerské funkce prof. Heleny Válkové, která se významně podílela na tvorbě příslušné části volebního programu hnutí ANO. Vytvořila v ní koncepci opatření, jejichž uplatnění by justici nepochybně prospělo. Vydržela ale ve funkci jen do vynucené rezignace v březnu 2015, ačkoli jako nástupkyně Jiřího Pospíšila byla pro resort přínosem. Její koncepce pak ovšem upadla v zapomnění.